2019

Rok 2019 nabídl příležitosti k cestování za hranice zejména díky pracovním a studijním cestám. I to je jednou z nesporných výhod práce na unverzitě, když už ty platy tak hvězdné nejsou. Kromě kratších výjezdů na konferenci a projektové jednání do Německa, stojí za zmínku určitě dvouměsíční stáž v rakouském Villachu. Ta byla něčím jako můj druhý Erasmus, kde kromě splnění studijních povinností zbyl čas i na cyklovýlety do nedaleké Itálie a Slovinska, turistiku po horách i běhy po okolí. To vše v obklopení majestátních alpských vrcholků, mezi rozlehlými jezery a po stráních pokrytých tou nejzelenější jarní trávou. I toto místo, kde jsem pár měsíců žil, mi velmi přilnulo k srdci a nejednou jsem se sem vrátil. Zajímavou, byť o poznání kratší, akcí pak byla návštěva ledovkou pokrytého estonského Tartu. V obou místech jsem domluvil smlouvu o spolupráci, aby sem z naší univerzity mohli jezdit studenti a ti místní naopak k nám. Díky účasti na mezinárodní konferenci v Tokiu jsem pak mohl zavítat i do pro mě zatím nejodlehlejší lokality – Japonska, které zase ukázalo, že svět může vypadat a fungovat úplně jinak, než jsme tu v srdci Evropy zvyklí.

2019

TARTU PHD SCHOOL

Příležitost podívat se na skok do Pobaltí se objevila v mailu inzerující týdenní "letní" školu konanou koncem listopadu na severu Estonska. Vypravili jsme se sem spolu s kolegy doktorandy Koňou a Markétou, protože proč ne. Najít vhodné spojení se zprvu zdálo být dost komplikované, ale nakonec jsme zvolili přímý let Air Baltic z Prahy do lotyšské Rigy, zde strávili jeden večer a v dopoledních hodinách pokračovali vlakem dále na sever. Předvánoční atmosféra pobaltské metropole byla velmi příjemná – koukli jsme na pár památek, vyslechli koncert v kostele a najedli se v doporučené jídelně. Dopoledne pak ještě zbyl čas na prohlídku trhů v bývalých hangárech pro vzducholodě a vyhlídku ze sovětského mrakodrapu.
Pak už nastal čas na dlouhou cestu estonskou tajgou pomalu se kodrcajícím asi 60 let starým vlakem bez topení se zamčeným záchodem (ale měl wifi). Dojeli jsme a nastal čas se vzdělávat, přednášet, diskutovat. To vše ale bylo ve velmi příjemné atmosféře zmrzlého města, které kontrastovalo se vřelou pohostinností místních učitelů i dalších doktorandů. Školu doplnil bohatý doprovodný program v hospodě a prohlídka města. Ulovili jsme i zde pár atlasů pro našeho pana profesora, a tak se rozhodně nevracíme s prázdnou. Naopak, chystám se sem určitě vrátit, pokud to půjde.

PREZENTACE V DEGGENDORFU

Někdy nejsou cesty za hranice ani moc dlouhé. Tato patří k nim. Do Deggendorfu jsem jel totiž přesnést výstupy projektu, na kterém jsme 3D tiskli modely barokních památek na česko-bavorském pomezí. Byť šlo tedy pouze o jednodenní konferenci, cesta z domu vyžadovala přespání před i po akci, což umožnilo poznat trochu město samotné, jeho blízké okolí i místa po cestě. Počasí bylo příjemné, a tak jsem se zastavil v Železné Rudě, projel několik místních drah a zbyl prostor i na vycházku ke kaplím nad městem. Když se spojí příjemné s užitečným, mám radost.

MEZINÁRODNÍ KARTOGRAFICKÁ KONFERENCE V TOKIU

Každé dva roky se koná International Cartographic Conference a letos, i když byla tak trochu z ruky, jsme ji díky podpoře z projektu mohli navštívit. Ostatně jeli jsme tam přednést, co na poli tyflokartografie děláme a reprezentovat tam českou kartografii i jako celek.
S kolegy Alenou a Honzou jsme ale po skončení akce služební cestu přerušili a druhý týden v Japonsku strávili formou poznávací dovolené. Popravdě, nejdřív jsem se do toho Japonska ani moc netěšil, protože přelidněné město s 30 miliony obyvatel není zrovna mou typickou dovolenkovou lokalitou. Jak jsme už ale byli na místě, užíval jsem si každý den naplno. Vždycky se ve mě probudí adrenalin a mám chuť se s nezvyklým prostředím rychle zkamarádit.
Během konferenčního týdne byl čas i na prohlídku zajímavostí v Tokiu. Prohlédli jsme si meku žándru Anime, chrámy a vyjeli výtahem na Tokyo Sky Tree – 333 m vysokou stavbu tyčící se nad nočním městem. Obyčejné mrakodrapy byly z té výšky jako krabičky od sirek, ale ani tak jsme nedohlédli dál, než kam sahá zástavba města. Já se kromě toho stihnul projet různými dopravními prostředky včetně monorailu, které zde jako MHD mají.
Na druhý týden jsme měli zakoupený Rail Pass, a tak jsme se mohli volně projíždět po celém Japonsku. Stačilo sednout na Shinkansen a za pár hodin jsme byli na severním ostrově v Saporu. Zde jsme strávili odpoledne, přespali a přes Tokio jeli zase na opačnou stranu do historického Kjóta. Tam jsme se zastavili na déle, protože historických památek k obdivování tu bylo požehnaně. Následoval přesun do Hirošimi s návštěvou působivého muzea věnovaného události, která na konci války zahýbala světem. Po celou dobu jsme si užívali výborných jídel v malých rodinných restauracích. Poznali jsme úplně jinak založený národ, jeho podivné zvyky i cvrlikání ptáků místo obyčejného klapání semaforu. Bylo to úžasné a nic na tom nezmění fakt, že cestou tam ztratili Honzovo zavazadlo a zpět se pro změnu opozdil batoh můj.

VÝZKUMNÁ STÁŽ VILLACH

První 2 měsíce povinné stáže jsem v dubnu a květnu strávil ve stínu Alp na rakousko-slovinsko-italském pomezí. Když jsem si vybíral mezi Vídní a Villachem, volba byla jasná. Má místní patronka prof. Adrijana Car mi na žádost odpověděla snad během 10 minut, a program AKTION CZ-AU pro podporu mobilit mi grant schválil. Beru kufr, batoh, kolo a nasedám spolu s Koňou jedoucím do Salzburgu na RailJet. Začíná dvouměsíční série dobrodružství.
Mám rád menší města, a právě takovým Villach je. Umí se stát vaším novým domovem, který poznáte. Město je hezké, ale za hodinu projdete centrum tam i zpět a koukáte kolem. A že je na co koukat, protože to, co dělá Villach Villachem, jsou hory okolo.
Stanovil jsem si režim, že dopoledne budu dělat vědu, pak si uvařím oběd a odpoledne je volnočasové. Byla by škoda totiž zdejšího pobytu nevyužít, a tak jsem od prvního dne podnikal krátké i delší výjezdy po okolí. Zároveň jsem na univerzitě dvakrát prezentoval před místními studenty, domlouval Erasmus smlouvu, účastnil se terénního cvičení a dalších školních akcí, jako byl závod Geolauf (kde jsem se jakousi náhodou umístil na druhém místě mezi studenty). Časem jsem svůj denní rozvrh rozhodoval podle počasí – když bylo škaredě, seděl jsem v kanceláři nebo na kolejích, když počasí přálo, šlo se ven.
Asi ani není možné tu detailně popsat výlety, kam se dá z Villachu podívat, zmíním proto jen ty hlavní. Úžasná cyklostezka s názvem Pontebbanna vede dolů směrem do Itálie. Horským údolím se stálým sklonem se za pár hodin dostanete do italské nížiny, kde mají super zmrzlinu, a kdybyste chtěli, dalo by se za den dojet asi i k moři. Další možností je objížďka některého z okolních jezer či třeba nejvyšší dřevěná rozhledna na světě – Pyramidenkogel. Z hor se nabízí Gerlitzen (v zimě lyžařské středisko), působivý masiv Dobratsch nebo hřeben Karavanek s majestátním vrcholem Mittagskogel. Na ten jako jediný jsem se nedostal, protože extrémní množství sněhu to bez vybavení nedovolovalo.
Vyrazit se dá i do nedalekého Slovinska, kde láká Triglavský národní park. Já se tím směrem vypravil jen jednou přes hřeben Karavanek a byl jsem rád, že jsem zdolal vůbec jej. Sníh na rakouské straně byl nic proti střídavě zasypané a do propasti zřícené cestě silně poškozené sesuvy půd a vodní erozí. Prakticky jsem dolů místo zaslouženého sjezdu táhl kolo na zádech a skákal s ním z balvanu na balvan. Ostatně fotky to povypráví za mě.
Úžasný byl také dvoudenní cyklovýlet do Dolomitů. Se žďárákem a spacákem v batohu jsem projel známé středisko Cortina d'Ampezzo, podíval se k legendární hrázi Vajont a doputoval až do historického města Udine. Nocleh v trávě nad malou italskou vesničkou s pozorováním posledních slunečních paprsků a dobře načasovaným budíčkem v podobě slimáka, díky kterému jsem se vyhnul střetu s carabinieri, stál za to.
Villach prostě můžu jen doporučit. Kdo má možnost, jeďte tam, když už jsem ten Erasmus nasmlouval. Já přijedu na návštěvu vylézt konečně ten Mittagskogel, který mě vyzývavě provokoval při každé cestě mezi univerzitou a kolejemi.

výběh na Kumitzberg a Oswaldiberg
Geolauf 2019 aneb KGIrun po Korutansku
cyklovýlet ke zřícenině Finkenstein
cyklovýlet k jezeru Wörther See
výběh nad Svatý Michael
Pontebbanna poprvé (do Gemona del Friuli)
na kole k Ossiacher See + výběh na Gerlitzen
cyklovýlet na rozhlednu Pyramidenkogel
legendární cyklomorda do Slovinska
vyjížďka do Klagenfurtu podél Drávy
na kole do Stallhofenu + běžecký okruh přes kostelík Sternberg a dvě zříceniny
cyklovýlet na vyhlídku a Kanzelhöhe
od Alpenstrasse pěšky na Dobratsch
Pontebbanna podruhé + výstup na Monte San Simeone
výběh k lázním a na Tscheltschnigkogel
Dolomity (den první + den druhý)
na kole na Ferlacher Sattel + výstup na Ferlacher Spitze

PROJEKTOVÉ JEDNÁNÍ V LIPSKU

Nenadálá situce rozhodla, že mám za pár dní vyrazit do Lipska, kde budu za naše pracoviště vyjednávat podmínky plánovaného projektu. No co, situaci je holt potřeba vyřešit, takže žádné vymlouvání, sbalit se a hurá tam. Vlakem do Prahy, odtud do Drážďan a pak už do Lipska.
Jednání šla po pravdě ztuha, protože každý účastník měl úplně jinou představu, o čem má projekt být, a neustále jsme se tak točili v kruzích. Byla to ale zajímavá zkušenost. Navíc ve společnosti kapacit, jako je profesor Menno-Jan Kraak, se kterým jsme po schodech předháněli holky jedoucí výtahem – úžasný to člověk. Zkrátka seznámil jsem se s pár kartografy, poznal centrum Lipska a strávil celou noc na cestách, protože vlak zpět strhnul trolej, a nabral 4h zpoždění.