2020

Rok 2020 může působit, že byl z hlediska cest do zahraničí skromnější. Možná i v důsledku covidových omezení. Přesto jsem navázal na své předchozí výzkumné stáže necelým měsícem stráveným v Maďarském Székesvehérváru, objel tu na kole dokola Balaton za den a poznal, že tento stát nemusí být z pohledu krajiny tak nudný, jak se o něm říká. Navíc tu moc dobře vařili. Uzavřený projekt dříve podnikaných vlakových expedic na Slovensko se přetavil v navazující sérii ActiveRailWeek, jež už necílila ani tak na co nejvíce času stráveného vlacích, ale k využití vlaků pro dosažení nejrůznějších zajímavých lokalit, ke kterým už bylo potřeba se dostat po svých. Příjemnou zkušeností bylo také lyžování v Alpách, po kterém mě už zcela přestalo bavit jezdit za nemalý peníz tutéž krátkou sjezdovku tady na lokálních kopcích.

2020

Active Rail Week 2020

Každý rok vyrážíme s bráchou jezdit po Slovensku vlakem. Jelikož už většinu tratí známe, trávíme už čas víc mimo vlak než v něm. Tentokrát jsme se zaměřili na průzkum místních ferrat, ale došlo i na běžnou turistiku přírodou, na zříceniny hradů i po městech. Cíly se tak staly vrchol Veľká Lúka, Súlovské skaly, Kremnické vrchy, úzké kaňony jako Manínska či Zádielska tiesňava, Muráňska planina či roklina Kyseľ v Slovenském raji. Projeli jsme dvě ze tří gemerských lokálek, které od letoška "povstaly z popela". Jedinou nepříjemností snad byl návrat do světa roušek.

Martinské Hole (ferrata HZS, Veľká Lúka)
Hájska skala (turistická procházka)
Strážovské vrchy (Lietavský hrad, Súlovské skaly, Kostolecká a Manínska tiesňava)
Kremnické vrchy (sedlo Tunel, ferrata Komín, Skalka, rozhledna Krahulský vrch, Kremnica)
Symbolický stred Európy (Horný Turčiek)
Slovenský kras (Zádielska tiesňava, chata a Turniansky hrad)
Muráň (Muráňsky hrad a syslí louka)
Slovenský raj (roklina Kyseľ a Kláštorisko)

VÝZKUMNÁ STÁŽ SZÉKESFEHÉRVÁR

Jako doktorand musím během studia strávit alespoň 3 měsíce na výzkumných stážích na zahraničních pracovištích. Abych zaplnil chybějící měsíc, vyjel jsem v březnu přes program CEEPUS na partnerskou školu v Székesfehérváru. Na lehko, jen s kolem a batohem, smířen s tím, že Maďarsko je nudná země, a alespoň tak budu mít čas na psaní dizertace. Víc mílit jsem se nemohl. Město působilo trochu balkánských dojmem. Okolí pokrývala rozsáhlá rovinatá pole, jako Olomouc. Letmý pohled do mapy ale poskytl zajímavé tipy, kam bych se mohl podívat. Okouzlilo mě rákosem obrostlé jezero Sóstó (Slané jezero). Ideální lokalita pro relax a běh po dřevěných molech mezi pozorovatelnami ptactva za zvuků kuňkání žab.
Zavítal jsem také do několika hezkých údolí v kopcích na západ od města. Jedno mě překvapilo rašící jarní květenou, druhé sérií asi 15 hlubokých brodů řeky a třetí desítkami či stovkami kmenů spadlých přes pěšinu, přes které jsem musel (i s kolem) přeskákat, přelézt či podlézt (ani zážitek ze slovinských alp z loňské stáže mě na tohle nepřipravil).
Cestu na stáž (cca 350 km) jsem plánoval původně celou zdolat na kole, ale vlivem nepříznivého povětří jsem nakonec vyměkl a zvolil vlak. I tak ale bylo třeba přejet mezi budapešťskými stanicemi Nyugati a Déli. Tento přejezd jsem si časově trochu protáhl a spojil ho s objížďkou města, kde jsem byl naposledy před spoustou let. A bylo to fajn.
Jeden z víkendových dní jsem pak také na kole objel Balaton. Nevědomky mě k tomu motivovala místní školitelka dr. Pődör, která se zmínila, že její syn jezero zvládl za den objet a že je blázen. Tak už jsem blázen taky 🙂 213 km na jeden zátah byl pro mě nový rekord, ale užil jsem si to.
Bohužel jsem stáž musel narychlo ukončit předčasně, když přišla informace, že Slováci za půl dne uzavírají hranice kvůli epidemii Covid19. Zpráva mě zastihla zcela nepřipraveného zrovna když jsem přenášel kolo přes ty stromy, a tak jsem jen rychle dojel na koleje, po cestě googlil spojení, vyjedl ledničku, sbalil zbytek zásob, uklidil pokoj a spěchal na nádraží, odkud mě vlak odvezl do Komárna. Tam bylo potřeba přejet hranice opět na kole a slovenskými nočními osobáky pak pokračovat do Nitry, kde už mě vyzvedl autem táta s bráchou.
Co mi tedy stáž dala? Nový pohled na Maďarsko, že se tu dá zapotit víc než v Alpách, že tu mají skvělou kantýnu s úžasnými dobrotami, levné vlaky a jezero, kolem kterého bych si šel zaběhat klidně každý týden (kdybych si tam nevyvrtnul kotník).