Do světa

Čas od času se během školních nebo i volnočasových aktivit dostanu do zahraničí, bližšího či vzdálenějšího. A právě vícedenním pobytům za hranicemi, kam nepočítám Slovensko, se věnuje tato sekce. I počet navštívených států asi nemá šanci nikoho neohromit, mám za sebou pár studijních a výzkumných stáží, letních škol, ale také výjezdů na mezinárodní turnaje ve famfrpálu. Během posledních let jsem také našel skvělou partu, se kterou podnikáme několikrát do roka dobrodružné expedice do různých kulturně či přírodně zajímavých lokalit. Každou z takových cest beru jako cenný zdroj zkušeností, protože teprve až člověk vidí Česko z venku, získá srovnání a může hodnotit, v čem doma vynikáme a kde máme rezervy.

NAVŠTÍVENÉ STÁTY SVĚTA

MILNÍKY

4 554 m

Punta Gnifetti, Itálie/Švýcarsko

69,4 °N

Andenes, Norsko

4 167 m

Bivouac Felice Giordano, Itálie

9,6 °W

Agadir, Maroko

8 980 km

Tokyo, Japonsko

141,7 °E

Uenae, Japonsko

−430 m

Mrtvé moře, Jordánsko

34.8 °E

Střelkový mys, JAR

−250 m

Atlantic Ocean Tunnel, Norsko

38 countries

37 flights

313 km/h

2023

JIŽNÍ AFRIKA

Díky účasti na Mezinárodní kartografické konferenci konané v Kapském Městě se mi letos poštěstilo podívat se na jih afrického kontinentu. Kromě necdelého týdne, stráveného v JAR, jsme se totiž s kolegou Honzou a dalšími dvěma kamarády z řad studentů rozhodli prožít další téměř dva týdny okružní jízdou po Namibii, Botswaně a okrajově zabrousili i do Zimbabwe a Zambie. Byla to spusta času sezení v jeepu během dlouhých přejezdů, ale vidět na živo africká zvířata, procházet se po písečných dunách, stát na nejjižnějším cípu Afriky na předělu Indického a Atlantského oceánu či pod Viktoriinými vodopády rozhodně stálo za to.

Kapské Město: centrum, Table Mountain, Signal Hill, Lion’s Head, Devil’s Peak, Waterfront a Green Point
Střelkový mys, Mys Dobré Naděje
Sossusvlei: Duna číslo 45, Deadvlei a Big Daddy
Swakopmund, západ slunce v poušti, Petrified Forest
před Etoshou, Divundu, Viktoriiny vodopády, za Chobe
Windhoek: kolem vodárny, procházka po centru

MONTE ROSA

Delší dobu jsme s Martinem plánovali také vyzkoušet si pohyb vy vyšších nadmořských výškách na ledovci. A konečně k tomu došlo. Po sérii přípravných akcí jsme se cítili, že dál už se posuneme jen ostrým tréninkem na některé z jednodušších vysokohorských tras. Jako hlavní cíl jsme si zvolili vrchol Punta Gnifetti (4 554 m), ale náročnější byl ve výsledku výstup po hřebeni na nedaleký Castor. Každopádně jsme si vyzkoušeli, co s námi v zimě dělá nedostatek kyslíku i ostré slunce, jak se pohybovat na prudkých svazích i jak postupovat v okolí ledovcových trhlin. Zbylé rezervní dny jsme pak prožili v okolí jezera Como a v Milánu s kamarádem Kiarashem.

den 1: Bergamo, Pont Saint Martin, Staffal–Gnifetti Hut
den 2: Gnifetti Hut–Ponta Gnifetti–bivak Felice Giordano
den 3: Giordano–Passo del Naso–Castor–bivak Rossi
den 4: Rossi–Rifugio Guide d’Ayas–Saint Jacques
den 5: Aosta, Como, Brunate–Monte Boletto–Dosmat
den 6: Dosmat–Monte Bolettone–Molina, Como
den 7: Miláno

JULSKÉ ALPY

Letos jsem se odhodlal pořídně prozkoumat hory na pomezí Slovinska a Itálie, které všcihni vychvalují a loni jsem k nim jen přičuchnul. A jelikož tu mám co dohánět, vzal jsem to pořádně jako hřebenovku od jihovýchodu přes Triglav až po severozápadní celek na území Itálie. První část jsem šel sám, druhou více ferratovou pak s kamarádem Martinem. Hory, výhledy, lehčí i obtížnější cesty, bunkry, vodopády a jezera ... Julské Alpy toho mají hodně co nabídnout, a já si toho užil do sytosti.

den 0: od nádraží do Bledu, večerní procházka
den 1: Bled, Podbrdo–Črna prst a Črna prst–Glboko
den 2: Glboko–Krn–Krnsko jezero
den 3: Krnsko jezero–Triglavska jezera–Zelnarica–Dolič
den 4: Dolič–Triglav–Vrata–Pogačnikov dom
den 5: Pog. dom–Škrlatica–Dolkova špica–Pog. dom
den 6: Pog. dom–Zadnje okno–Pristojnik–Vršič
den 7: Bovec–Fort Hermann, pramen Soči, Mojstrovka
den 8: Kranjska Gorta, Vršič–Zavetišče pod Špičkom
den 9: Špiček–Jalovec–Koča na Mangrtskem sedlu
den 10: Koča na Man. sedlu–Mangart–Log pod Mangartom
den 11: Piani–bivak Adriano Suringar
den 12: Suringar–Jôf di Montasio–bivak Luca Vuerich
den 13: Vuerich–Cime Castrein–Jôf Fuart–bivak Gorizia
den 14: Gorizia–Cima del Cacciatore–Tarvisio
den 15: Venzone–San Simeone–Monte Festa–Venzone

páteční večerní procházka centrem Bratislavy
sobotní poznávačka Záhřebu
sobotní noční běh centrem Sofie
nedělní slunečný výstup na Maljovicu
nedělní procházka po Samokovu
pondělní podvečení procházka po Sofii
pondělní výstup na Musalu
úterní toulky po moderní Bratislavě

ZÁHŘEB A BULHARSKO

Levné letenky, rychlé rozhodnutí, trocha plánování a hned byl na světě prodloužený víkend se třemi přelety a poznáním trojice metropolí – Budapeště, Záhřebu a Sofie. A nebyl bych to já, abych do programu nepřidal i nějaké hory, a tak jsem se podíval i do podhorského města Samokov a podnikl túry na poměrně ostrý kopec Maljovice (2 729 m) a nejvyšší horu Bulharska i celého Balkánu Musala (2 926 m). K tomu další dobrodružství ze stopování, jízdy místní veřejnou dopravou, komunistickou zástavbou, ale i ochutnávka lokální kuchyně. Na tři dny zážitků až až, a přitom pestrý cestovatelský zážitek doslova za pakatel, na který budu ještě velmi dlouho rád vzpomínat.

EXPEDICE JORDÁNSKO

Na konci zkouškového jsme s cestovatelskou partou, rozšířenou do počtu 9 osob, zaletěli do Jordánska. Vzpomínky na teplé dny před rokem v Maroku místo pochmurné zimy byly dobrou motivací. Realita byla ve výsledku trochu jiná. Ne, že bychom se nevykoupali v relativně teplém Mrtvém moři a neoblékli místy jen tričko s krátkým rukávem, ale zároveň jsme také odhrnovali 5 cm čerstvého sněhu z horské silnice, roztlačovali uvíznuté kamiony v kopci a oblékali na sebe několik vrstev za mrazivých večerů v poušti. Navštívili jsme trojici mohutných křižáckých hradů, zažili ruch hlavního města Ammánu i nedaleké Madaby, prošli si ruiny antického komplexu Jerash, na skok zajeli i na jih k Rudému moři, zasmlouvali si s Araby a ochutnali místní gastronomické speciality. Nejvíce nás ale okouzlily dvě lokality. První je známá Petra, která nabídla nejen chrámy vytesané ve skále, ale také řadu horských schodišť a pěšin klikatících se kaňony mezi stolovými horami. Druhou pak Wadi Rum, kde jsme strávili dva dny a dvě noci procházkou po poušti, výstupem na nejvyšší horu Jordánska, pozorováním hvězd a nocováním v beduinských stanech. Neexisatoval den bez zážitků, problémů, překvapení ... ale v této osvědčené partě se každý zádrhel povedlo elegantně vyřešit.

hrad Ajloun a městečko v podhradí
starověké ruiny Jerash
Ammán s citadelou a amfiteátrem
hrady Al Karak a Krak de Montréal
skalní město Petra
pěšky pouští Wadi Rum
výstup na Jebel Umm ad-Dámí a Jebel Alhash
večerní procházka Madabou
trhy v Ammánu

2022

MRAZIVÝ LISTOPADOVÝ LUBLIN

Na konci listopadu mě čekal učitelský Erasmus ve východopolském Lublinu. Cesta sem zabere skoro den, a tak z z pracovního týdne zbyly spíše tři dny. Navíc mě tu čekalo dost pracovní náplně. Město je sice poměrně rozlehlé, takže je to všude daleko, ale centrum je maličké a nic extra zajímavého tu není. Snad jen bývalý koncentrační tábor v poli za městem opravdu stojí za návštěvu. Ve sněhové nadílce s hejny havranů mělo místo opravdu depresivní atmosféru.

procházky: do centra, první sníh, konc. tábor
běhy: na Mejdanek, městskými parky sněhem

pátek – výstup k jezeru Canto přes Muntele Mic
sobota – ranní výběh + hřebenovka přes vrchol Tarcu do sedla nad jezerem Lacul Netiș
neděle – Pietrii a sestup do Poiana Mărului
pondělí – Rovensko, Vânturătoarea, Eibenthal

PRODLOUŽENÝ VÍKEND V KODANI

V soutěži Nextbike jsem vyhrál prodloužený víkend pro dva v Kodani a i přesto, že města moc nemusím, byl to nakonec prima výlet. Moderně smýšlející město s hromadami cyklistů překvapilo spoustou památek i netradičností, jako je třeba teplárna Amager Bakke, polonezávislá komuna Christiánie či věž kostela se spirálovitým ochozem až k báni. A když už jsem měl přelidněného centra po zuby, zaběhl jsem si kolem opevnění Vestvolden mezi stromy a pasoucí se ovce.