n a č í t á m
Profile image
blog banner

Do světa

Čas od času se během školních nebo i volnočasových aktivit dostanu do zahraničí, bližšího či vzdálenějšího. A právě vícedenním pobytům za hranicemi, kam nepočítám Slovensko, se věnuje tato sekce. I počet navštívených států asi nemá šanci nikoho neohromit, mám za sebou pár studijních a výzkumných stáží, letních škol, ale také výjezdů na mezinárodní turnaje ve famfrpálu. Během posledních let jsem také našel skvělou partu, se kterou podnikáme několikrát do roka dobrodružné expedice do různých kulturně či přírodně zajímavých lokalit. Každou z takových cest beru jako cenný zdroj zkušeností, protože teprve až člověk vidí Česko z venku, získá srovnání a může hodnotit, v čem doma vynikáme a kde máme rezervy.

2022

MRAZIVÝ LISTOPADOVÝ LUBLIN

Na konci listopadu mě čekal učitelský Erasmus ve východopolském Lublinu. Cesta sem zabere skoro den, a tak z z pracovního týdne zbyly spíše tři dny. Navíc mě tu čekalo dost pracovní náplně. Město je sice poměrně rozlehlé, takže je to všude daleko, ale centrum je maličké a nic extra zajímavého tu není. Snad jen bývalý koncentrační tábor v poli za městem opravdu stojí za návštěvu. Ve sněhové nadílce s hejny havranů mělo místo opravdu depresivní atmosféru.

PODZIMNÍ EXPEDICE NA BANÁT

I na podzim jsme s klukama zatoužili někam zmizet. První nápad vyjet do Zakarpatské Rusi jsme nakonec uložili k ledu, ale Karpaty a české vesnice v Banátu už hratelné byly. Během noci jsme přejeli do Rumunska, podnikli třídenní hřebenovku podzimem zbarvenou krajinou a poté prožili noc i den v živoucím skanzenu českých vesnic Banátu a jejich okolí. Na čtyři dny bylo zážitků mraky, a to jsme viděli jen kousek této země.

IMG_20220820_125446u

PRODLOUŽENÝ VÍKEND V KODANI

V soutěži Nextbike jsem vyhrál prodloužený víkend pro dva v Kodani a i přesto, že města moc nemusím, byl to nakonec prima výlet. Moderně smýšlející město s hromadami cyklistů překvapilo spoustou památek i netradičností, jako je třeba teplárna Amager Bakke, polonezávislá komuna Christiánie či věž kostela se spirálovitým ochozem až k báni. A když už jsem měl přelidněného centra po zuby, zaběhl jsem si kolem opevnění Vestvolden mezi stromy a pasoucí se ovce.

IMG_20220707_171533-35pu

TREK PO PROKLETÝCH HORÁCH

Navštívit pohoří Prokletije na pomezí Černé Hory, Albánie a Kosova bylo mým snem už od gymplu. Letos se ho v osvědčené partě povedlo realizovat. Během 10 dní jsme prostupovali divokou krajinou, obdivovali každý nový horizont, jedli místní čerstvý ovčí sýr ... a těch zážitků bylo prostě tak moc, že to ani v krátkosti popsat nejde. Snad fotky řeknou více.

  • den 1, 2, 3, 4a (od vlaku pohořím Komovi)
  • den 4b, 5 (Veliki Trojan, Talijanka, Valušnica)
  • den 6 (dolina Grebaje), 7 (přechod Karanfili)
  • den 8 (Zla Kolata), 9 (Dobërdol a Trekufiri)
  • den 10 (Bandera od Starca do sedla Čakor)
IMG_20220720_133511_rP7206090u

PUTOVÁNÍ NAPŘÍČ BALKÁNEM

S Martinem jsme poté ještě pokračovali stopem dál přes Bosnu, Chorvatsko a Slovinska až k italskému příhraničí, poznat kultury, zaplavat v moři, prochodit Alpy a poprat se s tím, co nám vždy další den přinese.

NA SKOK DO SEVERNÍ MAKEDONIE

Levné letenky z Bratislavy do Skopje a má touha začít konečně prozkoumávat balkánské země zapříčinila, že jsme se v čtyřčlenné skupince lidí z famfrpálového prostředí vypravili na 4 dny procestovat Makedonii. Navštívili jsme hlavní město, odskočili si na noc do zapadlého Kičeva i na jih do Bitoly, odkud jsme podnikli roadtrip k jezerům, do Ohridu i ke klášteru Treskavec ukrytému ve skalách nad Prilepem.

2021

IMG_20211213_164722-28pu

ICC 2021 VE FLORENCII ANEB SAN MARINO A ELBA

Letošní mezinárodní kartografická konference (ICC) byla kvůli pandemii Covid-19 odsunuta na prosinec. Nejdříve se mi v zimě do Itálie ani nechtělo jet, poté jsem se ale na předvánoční atmosféru italských měst začal těšit. Konference byla tedy tragická. Naštěstí jsme ale s kolegy Honzou a Koňou ve volných chvílích rozhodli cestovat, a během jednoho výletu navštívili San Marino i gotické městečko San Gimignano, druhý nás pak zavedl na úžasný ostrov Elba, kde byl vězněn Napoleon. Nebylo tady vůbec poznat, že je prosinec, a tak jsem v tričku vylezl na nejvyšší vrchol a okoupal se v moři. Jak malebné San Marino, tak i rozmanitá Elba nás svými krásami bez dalších turistů okouzlily, a dokázal bych tu klidně prožít klidně pár dalších dní. Krátkou zastávku jsme pak strávili i ve známé Pise.

IMG_20211118_124101-09_rPB181318-21pu

EXPEDICE DŽABAL TUBKAL

Něco netradičního dělám rád každou chvíli. Přesto, výlet do Afriky s cílem zdolat s partou kamarádů nejvyšší horu severní Afriky uprostřed listopadu byl i pro mě něčím výjimečným. Poprvé v Africe, poprvé tak vysoko (4 167 m n. m.). Nekonečné smlouvání s každým o všem na tržišti v Marrákeši, lehká výšková nemoc ze zdolání 2 500 výškových metrů na jeden zátah, první letošní sníh v horách i teplo na koupání na pláži či úchvatný noční výhled z pevnosti na Agádír ... to je jen výběr ze zážitků, které nám výlet dal.

IMG_20211120_221651-1727_rPB201688-90pu
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Active Rail Week 2021

Každoroční týdenní železniční vlakové putování po Slovensku jsme letos vzali trochu víc na pohodu. I tak jsme ale prošli několik nových horských chodníků, vykoupali se v termálním jezírku i svěží vodě Váhu a jako novinku projeli málo používanou trať do Levoče.

  • Vápeč (a hřeben z Trenčianských Teplic)
  • Poludnica (z Lipt. Mikuláše do Lipt. Jánu)
  • Kriváň (ze Štrbského plesa, přes Tri studničky)
  • Slovenský Raj (Biela dolina a Veľký Sokol)

VÝZKUMNÁ STÁŽ V TARTU

Poslední stáž svého studia jsem prožil v Estonském Tartu. Město jsem znal už z krátké návštěvy před rokem, během které ale nebylo možné poznat další krásy země. V covidové době bylo cestování plné obav z možných komplikací, ale po příjezdu na místo se mi ulevilo, a mohl jsem se těšit na 2 měsíce jako v normálním světě. Velkou výhodou byl fakt, že jsem tu nebyl sám. Erasmus tady totiž trávil kamarád Kuba, se kterým už jsme několik zážitkových výletů podnikli, a tak se nabízelo v nich pokračovat. Právě díky němu jsem snad ani neměl pocit, že zrovna do noci pracuju na atlasu, dopisuju dizertaci, učím a dělám výzkum ... místo toho si jen pamatuju, jak jsme každý den užívali naplno, za ty 2 měsíce projeli celé Estonsko a zažili situace, které snad slovy ani obrázky popsat nejdou a na které do konce života nemůžu zapomenout. Tak snad jen ve zkrarce – jízda vznášedlem, 8km přechod zamrzlého jezera, noční plavání v mrznoucí vodě, opékání buřtů u ruské hranice, šplhání na opuštěný maják v moři, mrznutí v dřevěné chatce uprostřed lesa, prolézání měst duchů i opuštěných bunkrů či nekonečné brodění přes moře s bosýma nohama.

2020

P1290416i_IMG_20200721_073141

Active Rail Week 2020

Každý rok vyrážíme s bráchou jezdit po Slovensku vlakem. Jelikož už většinu tratí známe, trávíme už čas víc mimo vlak než v něm. Tentokrát jsme se zaměřili na průzkum místních ferrat, ale došlo i na běžnou turistiku přírodou, na zříceniny hradů i po městech. Cíly se tak staly vrchol Veľká Lúka, Súlovské skaly, Kremnické vrchy, úzké kaňony jako Manínska či Zádielska tiesňava, Muráňska planina či roklina Kyseľ v Slovenském raji. Projeli jsme dvě ze tří gemerských lokálek, které od letoška "povstaly z popela". Jedinou nepříjemností snad byl návrat do světa roušek.

P1290528-31p
IMG_20200308_091312

VÝZKUMNÁ STÁŽ SZÉKESFEHÉRVÁR

Jako doktorand musím během studia strávit alespoň 3 měsíce na výzkumných stážích na zahraničních pracovištích. Abych zaplnil chybějící měsíc, vyjel jsem v březnu přes program CEEPUS na partnerskou školu v Székesfehérváru. Na lehko, jen s kolem a batohem, smířen s tím, že Maďarsko je nudná země, a alespoň tak budu mít čas na psaní dizertace. Víc mílit jsem se nemohl. Město působilo trochu balkánských dojmem. Okolí pokrývala rozsáhlá rovinatá pole, jako Olomouc. Letmý pohled do mapy ale poskytl zajímavé tipy, kam bych se mohl podívat. Okouzlilo mě rákosem obrostlé jezero Sóstó (Slané jezero). Ideální lokalita pro relax a běh po dřevěných molech mezi pozorovatelnami ptactva za zvuků kuňkání žab.
Zavítal jsem také do několika hezkých údolí v kopcích na západ od města. Jedno mě překvapilo rašící jarní květenou, druhé sérií asi 15 hlubokých brodů řeky a třetí desítkami či stovkami kmenů spadlých přes pěšinu, přes které jsem musel (i s kolem) přeskákat, přelézt či podlézt (ani zážitek ze slovinských alp z loňské stáže mě na tohle nepřipravil).
Cestu na stáž (cca 350 km) jsem plánoval původně celou zdolat na kole, ale vlivem nepříznivého povětří jsem nakonec vyměkl a zvolil vlak. I tak ale bylo třeba přejet mezi budapešťskými stanicemi Nyugati a Déli. Tento přejezd jsem si časově trochu protáhl a spojil ho s objížďkou města, kde jsem byl naposledy před spoustou let. A bylo to fajn.
Jeden z víkendových dní jsem pak také na kole objel Balaton. Nevědomky mě k tomu motivovala místní školitelka dr. Pődör, která se zmínila, že její syn jezero zvládl za den objet a že je blázen. Tak už jsem blázen taky 🙂 213 km na jeden zátah byl pro mě nový rekord, ale užil jsem si to.
Bohužel jsem stáž musel narychlo ukončit předčasně, když přišla informace, že Slováci za půl dne uzavírají hranice kvůli epidemii Covid19. Zpráva mě zastihla zcela nepřipraveného zrovna když jsem přenášel kolo přes ty stromy, a tak jsem jen rychle dojel na koleje, po cestě googlil spojení, vyjedl ledničku, sbalil zbytek zásob, uklidil pokoj a spěchal na nádraží, odkud mě vlak odvezl do Komárna. Tam bylo potřeba přejet hranice opět na kole a slovenskými nočními osobáky pak pokračovat do Nitry, kde už mě vyzvedl autem táta s bráchou.
Co mi tedy stáž dala? Nový pohled na Maďarsko, že se tu dá zapotit víc než v Alpách, že tu mají skvělou kantýnu s úžasnými dobrotami, levné vlaky a jezero, kolem kterého bych si šel zaběhat klidně každý týden (kdybych si tam nevyvrtnul kotník).