n a č í t á m
Profile image
blog banner

Do světa

Čas od času se během školních nebo i volnočasových aktivit dostanu do zahraničí, bližšího či vzdálenějšího. A právě vícedenním pobytům za hranicemi, kam nepočítám Slovensko, se věnuje tato sekce. I počet navštívených států asi nemá šanci nikoho neohromit, mám za sebou pár studijních a výzkumných stáží, letních škol, ale také výjezdů na mezinárodní turnaje ve famfrpálu. Během posledních let jsem také našel skvělou partu, se kterou podnikáme několikrát do roka dobrodružné expedice do různých kulturně či přírodně zajímavých lokalit. Každou z takových cest beru jako cenný zdroj zkušeností, protože teprve až člověk vidí Česko z venku, získá srovnání a může hodnotit, v čem doma vynikáme a kde máme rezervy.

NAVŠTÍVENÉ STÁTY SVĚTA

MILNÍKY

4 554 m

Punta Gnifetti, Itálie/Švýcarsko

69,4 °N

Andenes, Norsko

4 167 m

Bivouac Felice Giordano, Itálie

17,9 °W

El Pinar, Španělsko

8 980 km

Tokyo, Japonsko

141,7 °E

Uenae, Japonsko

−430 m

Mrtvé moře, Jordánsko

34.8 °E

Střelkový mys, JAR

−250 m

Atlantic Ocean Tunnel, Norsko

41 zemí

313 km/h

Šinkansen, Japonsko

52 letů

2024

IMG_20240127_101104R_rP1270216u

KANÁRSKÉ OSTROVY

Dvoutýdenní pobyt na Kanárských ostrovech Tenerife a La Palma byl něčím, na co budu zase hodně dlouho vzpomínat. Byť jsem větší část pobytu kvůli zdravotním komplikacím trochu protrpěl, sopečná krajina prozkoumaná s batohem na zádech byla tím pravým psychickým odpočinkem od civilního světa. Pojali jsme to stylem vyhnout se profláklým turistickým atrakcím a navštívit skryté perly naším osobitým stylem. A zážitků bylo tolik, že nemá smysl je popisovat, tak snad jen vypíchnu ty nejklíčovější, kterými byl výstup na Pico de Teide pozorovat východ slunce, noc v kapli na hraně kaldery Las Cañadas, cesta tunely do soutěsky Barranco Seco, pestrobarevné stěny kaldery Taburiente, malebné vesničky a divoká příroda severozápadního pobřeží La Palmy. Však mrkněte na fotky a pokud jste Kanáry ještě nenavštívili nebo je prožili jen na písku pláže, rozhodně tam vyražte je pořádně prochodit.

LEDNOVÝ VÍKEND NA KYPRU

Od Kypru jsem si toho moc nesliboval, a proto jsme se na něj vypravili jen prakticky na víkend, bez cesty doslova 2 dny. A ono to nakonec fakt docela stačilo. Počasí pod mrakem s občasnými přeháňkami nám moc nepřálo, přesto jsme stihli projít zajímavá města i vesničky, sevřený kaňon, opuštěné doly, navštívit pár klášterů v horách, vylézt na nejvyšší vrchol a nasát kontrast křesťanské jižní a muslimské severní části ostrova v hlavním městě Nikósii. K tomu řídit vlevo po klikatých horských silničkách a ochutnat nespočet známých i neznámých arabských dobrot, čerstvých řeckých sýrů i sladkého ovoce. To vše mimo sezónu s minimem jiných turistů okolo a v malé partě čtyř kamarádů. Nakonec tak rozhodně nešlo jen o plánované odškrtnutí dalšího státu, ale fajn poznávací akci, na kterou se bude dobře vzpomínat.

2023

IMG_20231202_101840p

NA SKOK (A NA PIZZU) DO BENÁTEK

Když člověk dostane chuť na pizzu, nejlepší je jet do Itálie. A když se k tomu najde volný víkend a akční ceny letenek do Benátek, je o cíli rozhodnuto. Přestože jsem si Itálie letos užil docela dost, její kuchyně nikdy nezklame a Benátky jsou určitě místem dostatečně specifickým i v běžný čas, natožtak v předvánoční atmosféře. A tak se v době sněžné kalamity v Česku staly mým posledním zahraničním cílem roku. Páteční večer jsem strávil svižnou procházkou krásně nazdobeného Trevisa, kde dosedl můj let. Po přespání v hostelu už jsem vlakem zamířil na Santa Lucia a následovala 24hodinovka chození po úzkých uličkách mezi kanály a chrámy obklopenými mořem. Je to fakt něco, co málo kde uvidíte, město bez aut, kde lodě fungují jako popeláři i sanitka. Došlo i na tu pizzu, omeletu, espreso či tradiční gelato. Večer jsem pak lodí přejel na ostrůvek s vesničkou Burano s barevnými domky a zbytek noci prochodil po Muranu. Byla dost zima teda. První ranní lodí jsem pak tedy zmrzlý přejel na letiště a domů. Po vzletu bylo krásně vidět celé souostroví a později byl odměnou výhled na zasněžené vrcholky Alp navštívené během léta. Prostě stylovější závěr letošního cestování jsem si ani nemohl přát.

IMG_20230929_133831_rP9294756-58pRu

PRODLOUŽENÝ VÍKEND NA MALLORCE

Opožděným narozeninovým dárkem pro mamku byl prodloužený víkend na španělských Baleárech – konkrétně na hlavním ostrově Mallorca. Ve čtvrtek ráno jsme tam doletěli a z letiště se rovnou vypravili strávit zbytek dne na pláži. Následující den nás pak čekal roadtrip po západním pobřeží a výstupem na klášter Alaró na stolové hoře. Sobotu jakožto poslední den jsme pak prožili v hlavním městě Palmě a během odpoledne historickým vlakem dojeli do přístavu u městečka Sóller,jehož pohodovou náladu jsme si nakonec užili nejvíce. K tomu bohaté a chutné večeře i snídaně ... no konečně jsem si po čase užil i trochu toho relaxu, poprvé se podíval do Španělska, procvičil španělštinu a prostě bylo to fajn.

JIŽNÍ AFRIKA

Díky účasti na Mezinárodní kartografické konferenci konané v Kapském Městě se mi letos poštěstilo podívat se na jih afrického kontinentu. Kromě necdelého týdne, stráveného v JAR, jsme se totiž s kolegou Honzou a dalšími dvěma kamarády z řad studentů rozhodli prožít další téměř dva týdny okružní jízdou po Namibii, Botswaně a okrajově zabrousili i do Zimbabwe a Zambie. Byla to spusta času sezení v jeepu během dlouhých přejezdů, ale vidět na živo africká zvířata, procházet se po písečných dunách, stát na nejjižnějším cípu Afriky na předělu Indického a Atlantského oceánu či pod Viktoriinými vodopády rozhodně stálo za to.

ZÁHŘEB A BULHARSKO

Levné letenky, rychlé rozhodnutí, trocha plánování a hned byl na světě prodloužený víkend se třemi přelety a poznáním trojice metropolí – Budapeště, Záhřebu a Sofie. A nebyl bych to já, abych do programu nepřidal i nějaké hory, a tak jsem se podíval i do podhorského města Samokov a podnikl túry na poměrně ostrý kopec Maljovice (2 729 m) a nejvyšší horu Bulharska i celého Balkánu Musala (2 926 m). K tomu další dobrodružství ze stopování, jízdy místní veřejnou dopravou, komunistickou zástavbou, ale i ochutnávka lokální kuchyně. Na tři dny zážitků až až, a přitom pestrý cestovatelský zážitek doslova za pakatel, na který budu ještě velmi dlouho rád vzpomínat.

IMG_20230210_155817_rP2110966u

EXPEDICE JORDÁNSKO

Na konci zkouškového jsme s cestovatelskou partou, rozšířenou do počtu 9 osob, zaletěli do Jordánska. Vzpomínky na teplé dny před rokem v Maroku místo pochmurné zimy byly dobrou motivací. Realita byla ve výsledku trochu jiná. Ne, že bychom se nevykoupali v relativně teplém Mrtvém moři a neoblékli místy jen tričko s krátkým rukávem, ale zároveň jsme také odhrnovali 5 cm čerstvého sněhu z horské silnice, roztlačovali uvíznuté kamiony v kopci a oblékali na sebe několik vrstev za mrazivých večerů v poušti. Navštívili jsme trojici mohutných křižáckých hradů, zažili ruch hlavního města Ammánu i nedaleké Madaby, prošli si ruiny antického komplexu Jerash, na skok zajeli i na jih k Rudému moři, zasmlouvali si s Araby a ochutnali místní gastronomické speciality. Nejvíce nás ale okouzlily dvě lokality. První je známá Petra, která nabídla nejen chrámy vytesané ve skále, ale také řadu horských schodišť a pěšin klikatících se kaňony mezi stolovými horami. Druhou pak Wadi Rum, kde jsme strávili dva dny a dvě noci procházkou po poušti, výstupem na nejvyšší horu Jordánska, pozorováním hvězd a nocováním v beduinských stanech. Neexisatoval den bez zážitků, problémů, překvapení ... ale v této osvědčené partě se každý zádrhel povedlo elegantně vyřešit.

omrkni nabídku cestovatelských přednášek o putování po zajímavých místech světa, ať už blízkých či vzdálených

2022

MRAZIVÝ LISTOPADOVÝ LUBLIN

Na konci listopadu mě čekal učitelský Erasmus ve východopolském Lublinu. Cesta sem zabere skoro den, a tak z z pracovního týdne zbyly spíše tři dny. Navíc mě tu čekalo dost pracovní náplně. Město je sice poměrně rozlehlé, takže je to všude daleko, ale centrum je maličké a nic extra zajímavého tu není. Snad jen bývalý koncentrační tábor v poli za městem opravdu stojí za návštěvu. Ve sněhové nadílce s hejny havranů mělo místo opravdu depresivní atmosféru.

PODZIMNÍ EXPEDICE NA BANÁT

I na podzim jsme s klukama zatoužili někam zmizet. První nápad vyjet do Zakarpatské Rusi jsme nakonec uložili k ledu, ale Karpaty a české vesnice v Banátu už hratelné byly. Během noci jsme přejeli do Rumunska, podnikli třídenní hřebenovku podzimem zbarvenou krajinou a poté prožili noc i den v živoucím skanzenu českých vesnic Banátu a jejich okolí. Na čtyři dny bylo zážitků mraky, a to jsme viděli jen kousek této země.