2024

Zahraniční cestování v roce 2024 začalo hned v lednu krátkým výletem na Kypr. Nic jsem od něj nečekal, a o to příjemnějším překvapením bylo, když se zážitky nakonec nakupily. Následovala cesta do sopečné krajiny ostrovů Tenerife a La Palma, poslední pořádná exotika s Martinem, kterou jsem si solidně užil a zároveň kvůli nemoci taky protrpěl. Z jiného soudku pak tento rok extrémů okořenila polární výprava na Špicberky nebo dvoudenní výlet na válkou poznamenanou Ukrajinu. Jádrem letních prázdnin pak byla výprava do Gruzie, země, kam bych se chtěl určitě brzy vrátit. Na podzim jsem pak zavítal do italské kultury, tu také zdravotně protrpěl, a konec podzimu pak patřil naopak sféře východu – tedy prvnímu očuchání Střední Asie při cestě na svatbu do Kazachstánu a následně výletu do Moldavska s bráchou. A zakončil jsem jej na mém milovaném Balkánu. Byl to zkrátka hodně pestrý rok, náročný, se spoustou zvratů a komplikací, ale doslova naditý všemožnými zážitky a novými poznatky.

2024

SILVESTROVSKÝ BALKÁN

Několik let jsem plánovat přelom starého a nového roku strávit někde v zahraničí. Můj oblíbený Zvolen, Sofia, nebo prostě nějaké pěkné místo, kde by šlo něco podniknout a na Silvestra sledovat ohňostroje z nějakého kopce. Ale vždycky bylo vše drahé nebo nebylo počasí ... ale letos to vyšlo. Naplánoval jsem si let na jih Černé Hory, tam podniknul pár treků, ohňostroje jsem sledoval ve Starém Baru a po novoročním výstupu na vrchol Rumija se vydal na dlouhé putování vlakem do Bělehradu a následně autobusem přes Vídeň domů. Čekalo mě tak několik zastávek s poznáním dalších, dosud nenavštívených měst a bylo to celé moc moc fajn.

neděle: mlhou zahalená tajemná Budapešť
pondělí: z letiště, obhlídka Sutamore, běh podél pobřeží
úterý: Sutamore–Vrsuta–Bar, procházka na ohňostroj
středa: novoroční Rumija, Velji vrh, Podgorica, Kolašin
čt–pá: noční pauza v Prijepolje, Bělehrad, přesun ve Vídni

PŘES BUKUREŠŤ DO MOLDAVSKA

Ke konci roku bylo potřeba vypotřebovat dny dovolené. Zároveň zima a krátké dny už nelákají k cestám do hor a ani u moře v okolí to touto dobou není už žáadná hitparáda. A tak jsme se s bráchou vypravili do Moldavska ... a ať je to pestré, koupili jsme let do Bukurešti a z nído Moldavska přejeli nočním vlakem. Bukurešť nás moc nezaujala, leda tak Čušeskův palác. Vlak byl ale stylovej, výstup na nejvyšší moldavský kopec byl fajnovou exkurzí do místního venkova, exkurze do největších vinných sklepů v Evropě stála za to a metropole Kišiněv vlastně moc mile překvapila.

Bukurešť, Dealul Bălănești (kopec), Mileștii Mici (sklepy)
Kišiněv: centrum, noční běh, západ, večer, ranní běh, sever

NA SKOK DO KAZACHSTÁNU

Pozvání na Yerkanatovu svatbu jsme s kolegou Honzou pojali jako možnost spojit tuto kulturní událost s ochutnávkou toho, co Kazachstán nabízí. Nejprve jsme proto dva a půl dne strávili v okolí města Almaty na jihu poblíž hranic s Kyrgyzstánem, poté přeletěli na sever na svatbu do Pavlodaru a náelsdně se znovu přesunuli a poslední večer strávili v hlavním městě Astana. A byla to jízda bez jediné promarněné minuty, jak je naším zvykem.

kaňon Čaryň, jezera Kaindy a Kolsaj, stř. Šymbulak–Talgar
Almaty: centrum, večerní procházka, výklus kolem řeky
běh po Pavlodaru, večerní Astana, okraj Istanbulu

PISA, CINQUE TERRE A LUCCA

Narozeninový dárek pro mamku je obvykle poukaz na to, že ji na pár dní vytáhnu někam do světa. Letos jsme na podzimní prázdniny vytáhli z šuplíku pětici malebných italskýchz vesniček rozesetých mezi útesy v Ligurii. Logisticky se to nabídlo spojit s návštěvou známé Pisy, kam se dá levně doletět, a poslední den jsme pak strávili v nedaleké Lucce, která jakožto zachovalá bastionová pevnost se spoustou kostelů zaujala snad ještě více.

GRUZIE

Návštěvu Zakavkazska jsem měl v cestovatelském hledáčku už několik let. Výpravu do ní jsem začal plánovat v zimě a okamžitě se do země nadchnul natolik, že mě neodradilo ani odmítnutí oslovených spoluputovníků. Hlavním cílem byly túry v horských regionech Svanetie a Tušetie. Starobylé kamenné vesnice a věže se tu tyčí ve stínu zasněžených kavkazských štítů. Byl čas prozkoumat ale i další zajímavá místa země včetně úžasného hlavního města Tbilisi. Ve zkratce, Gruzii určitě můžu doporučit každému, kdo má rád krásnou přírodu a trochu dobrodružství.

Kutaisi (1 | 2)
Svanetie: Mestia, Ušguli a okolí (1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7)
Batumi (1 | 2 | 3 | 4)
Tbilisi (1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7)
Tušeti–Kazbegi: Omalo, Šatili (1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8)
Bordžomi, David Garedža, Mccheta

PODKARPATSKÁ RUS ZA VÁLKY

O víkendu jsem chtěl vypadnout někam do zahraničí, ale žádné levné letenky nezaujaly, a mě tak napadla myšlenka ležící dlouho v šuplíku. Podívat se na Ukrajinu do Zakarpatské Rusi. Válka plán objevovat tento kout země už několik let brzdí, ale přeci jen okolí Užhorodu momentálně není v dosahu bojů. A tak jsem si koupil noční autobus tam a noční vlak zpět a do města kousekod slovenských hranic se vypravil. Sobotní ráno jsem věnoval krátké obhlídce města, následoval přejezd úžasnou železnicí do sedla Sjanky a odtud pochod po horách až k penzionu, kde jsem nocoval. Ráno návrat do Užhorodu a důkladnější prohlídka města a okolí.

Brno, Užhorod ranní a odpolední, Čop, Košice
túra Užanským národním parkem (Sianky–Užok)

VÝPRAVA NA ŠPICBERKY

Špicberky jsou souostrovím rozkládajícím se severně od pevninského Norska. Je to vlastně nejsevernější lokalita, kam létají pravidelné letecké spoje. A když mi teda kolega Honza nabídnul, že bychom se tam mohli podívat, neváhal jsem ani minutu. Ostrovy s charakteristickými skalami nás vítaly stále kompletní sněhovou pokrývkou a teplotami hluboko pod bodem mrazu. Měli jsme tu v plánu jen pár dnů, a tak hned ten první jsme si prošli městečko Longyearbyen a jeho okolí. Vyzkoušeli jsme si také vyrazit na běžkách táhnouc sáně s vybavením a přenocovat ve stanu s držením stálých hlídek proti ledním medvědům. Další den jsme pak vyrazili na skůtrech, a dostali se tak mnohem dál. Slunce už během dubna zapadalo jen na krátko, a rozbřesk i soumrak nabízely kouzelnou hru barev. Celá atmosféra ostrova s čistou přírodou snoubící se s hornickou minulostí měla něco do sebe. Hned bych se do toho klidu vrátil. Zároveň jsem během cesty navštívil mně dobře známý Trondheim, a s melancholickou náladu si prošel místa, kam jsem kdysi za studií rád chodíval.

KANÁRSKÉ OSTROVY

Dvoutýdenní pobyt na Kanárských ostrovech Tenerife a La Palma byl něčím, na co budu zase hodně dlouho vzpomínat. Byť jsem větší část pobytu kvůli zdravotním komplikacím trochu protrpěl, sopečná krajina prozkoumaná s batohem na zádech byla tím pravým psychickým odpočinkem od civilního světa. Pojali jsme to stylem vyhnout se profláklým turistickým atrakcím a navštívit skryté perly naším osobitým stylem. A zážitků bylo tolik, že nemá smysl je popisovat, tak snad jen vypíchnu ty nejklíčovější, kterými byl výstup na Pico de Teide pozorovat východ slunce, noc v kapli na hraně kaldery Las Cañadas, cesta tunely do soutěsky Barranco Seco, pestrobarevné stěny kaldery Taburiente, malebné vesničky a divoká příroda severozápadního pobřeží La Palmy. Však mrkněte na fotky a pokud jste Kanáry ještě nenavštívili nebo je prožili jen na písku pláže, rozhodně tam vyražte je pořádně prochodit.

z letiště do Los Abrigos, urbex v Abades
Santa Cruz de Tenerife, běh ke Casa Hamilton
přechod Pico de Teide
- nástup po Cruz de Fregel
- kalderou k chatě Altavista
- vrchol a sestup přes Pico Viejo
okolí sopky Chinyero, Mirador Cherfe
kaňon Barranco Secco, Los Cristianos
okolo Caldera de Taburiente
- prales Los Tilos
- po hraně přes Roque de los Muchachos
- sestup do Arecida
vesničky Porís de Caldelaria a El Pinar
Mirador El Serradero a přechod do El Tablado
do Los Machines, Santa Cruz de La Palma
sestup k El Faro, Ruta de los Volcanoes
sestup k letišti přes Montaña de la Breña

LEDNOVÝ VÍKEND NA KYPRU

Od Kypru jsem si toho moc nesliboval, a proto jsme se na něj vypravili jen prakticky na víkend, bez cesty doslova 2 dny. A ono to nakonec fakt docela stačilo. Počasí pod mrakem s občasnými přeháňkami nám moc nepřálo, přesto jsme stihli projít zajímavá města i vesničky, sevřený kaňon, opuštěné doly, navštívit pár klášterů v horách, vylézt na nejvyšší vrchol a nasát kontrast křesťanské jižní a muslimské severní části ostrova v hlavním městě Nikósii. K tomu řídit vlevo po klikatých horských silničkách a ochutnat nespočet známých i neznámých arabských dobrot, čerstvých řeckých sýrů i sladkého ovoce. To vše mimo sezónu s minimem jiných turistů okolo a v malé partě čtyř kamarádů. Nakonec tak rozhodně nešlo jen o plánované odškrtnutí dalšího státu, ale fajn poznávací akci, na kterou se bude dobře vzpomínat.