Nejstarší sekce toulek po okolí už je spořejší, jelikož se datuje dříve, než jsem začal sestavovat samotný web. A po pravdě, byl jsem líný sem vkládat zpětně spoustu starších výletů. Druhým důvodem jmůže být, že se tu dostáváme do doby, kdy jsem začal kouzlu cestování teprve propadat. Berte to teda pouze jako jakýsi výběr či ochutnávku pár akcí. Někam jsem si zajel vlakem, jinam vyrazil na kole, obul pohorky či si šel zaběhat. Některý z cílů byl také součástí pracovní cesty a stále jsem se rád vracel na Konicko, které jsem v sedle horáku křižoval hlavně během mých gympláckých let. Nyní už to bylo spíše na osvěžení vzpomínek.
2019
DIVOKÝ DŮL A JELENÍ HŘBET (Z KOUTŮ DO SOBOTÍNA)
Tento výlet propojil několik lokalit, které jsem měl v plánu navštívit. První z nich byl Divoký důl, druhou oblíbená část hřebene Jeseníků kolem Vysoké hole a tím třetím cílem bylo projetí úseku železnice mezi Sobotínem a Petrovem nad Desnou, kde vlaky jezdí už jen zřídka. Všechno z toho se vydařilo, byť Divoký důl byl spíše zklamáním. Třeba proti takové Fatře jsou Jeseníky prostě slabý odvar, za tím si stojím. Byť je tu hezky, jsou pomalu tak placaté, že si samy cloní, a pokud je z nich něco vidět, tak jsou to často pole a smrkové monokultury – tedy nic pestrého, přírodního.
PŘES PRADĚD NETRADIČNĚ (Z MORÁVKY DO BĚLÉ)
Další rychle naplánovaný výlet využil pěkného počasí a znovuobnovené osobní dopravy na trati do Malé Morávky ke spáchání přechodu přes horský hřbet. Velkým dolem nahoru k Ovčárně, z ní jsem zvolil trasu po pěšině přímo na Praděd (nerad porušuju pravidla, ale jít tam i zpět po přelidněné asfaltce, když je tu taková pěkná horská pěšina ... snad se pro jednou nic nestane), z nejvyššího bodu na oběd na Švýcárně a odtud po dolů přes Sokolí skálu do Bělé. Z ní už mě svezl autobus do Jeseníku, kde jsem zbyl čas na krátkou přestávku, a přímým vlakem domů.
JESENÍKY NA KOLE
Když je den volna a chce to vyčistit si hlavu, Jeseníky jsou první na ráně. Zároveň ale rád poznávám neobjevené kouty, a tak jsem úvod naplánoval ve stylu méně známých cest. Vlak mě vyhodil v Bruntále a já to vzal údolím Opavy přes Vrbno a dál po lesních cestách klikatících se podél vrstevnic až k ČH sedlu. Odtud s po opačném svahu po tzv. Hladové cestě dolů a zas nahoru k horní nádrži Dlouhých Strání. Dolů jsem to vzal jakýmsi trailem, ale po chvíli už mě drncání přes kořeny tak unavilo, že jsem raději uhnul na lesní cestu a po ní sjel do údolí Desné a dál až do Šumperku.
KARTOGRAFICKÁ KONFERENCE V KUTNÉ HOŘE
Kutná Hora se letos stala dějištěm tradičního setkání kartografů, kam se vypravila snad půlka naší katedry. Na programu byla i prohlídka města, mistrovství ČR v orientačním běhu kartografů (2. místo) a spolu s Koňou a Laďou Semrádem jsme tu meziuniverzitně zahájili podzimní KGIruny.
PO STOPÁCH BAŤOVY ŽELEZNICE
Jakmile se ke mně dostal údaj, že v okolí Vizovic je rozestavěná železnice z dob podnikatele Bati, o které navíc vůbec nevím, bylo rozhodnuto, že se sem dřív nebo později podívám. A k tomu jsem zařadil i část hřbetu Vizovické vrchoviny a pár skalek okolo. Dolů údolím Dřevnice na pivko s Michalem ve Zlíně.
BESKYDY SNĚHEM ZASYPANÉ
Běhovýšlap z Veřovic přes Velký Javorník, Radhošť, Pustevny, Čertův mlýn, Martiňák a Smrk do Ostravice se prostě povedl. Co naplat, že jsem se místy sněhem bořit po kolena. Vyhlídka ze Smrku to vše vynahradila.
JARNÍ BĚH POMORAVÍM
Poslední KGIrun před mým odjezdem nadvouměsíční stáž do Rakouska jsme pojali netradičně mimo město skrze lesy Litovelského Pomoraví. Přes několik velmi různorodých (leckdy improvizovaných) lávek, podél meandrujícího koryto řeky lemovaného kvetoucími sněženkami za požvykování medvědího česneku 🌱 jsme ze Střeně doběhli až zpět do Olomouce.
2018
OKRUH PŘES JELENÍ STUDÁNKU
Když do Jeseníků, tak z Malé Morávky. A když z Malé Morávky, tak vlakem, zněl plán, který díky iniciativě Slezského železničního spolku po dlouhých letech připadl v úvahu. Postupně prodlužovaný okruh přes Vysokou holi, Jelení studánku, Ztracené kameny a Alfrédku se postupem času ukázal jako docela smělý, protože v nejzazším bodě analýza ukázala nutnost udržovat při zpáteční cestě průměrnou rychlost min. 7 km/h. Sice jsme se stihli i ztratit, ale nakonec zbyl čas i na zmrzlinu a vlak nazpět jsme stihli akorát.
STARŠÍ
KRÁLIČÁK A KLEPÁČ
Když jsem se na gymlplu dozvěděl, že rozvodí mezi trojicí moří není na Králičáku, ale na vrcholu Klepáč, chtěl jsem se tam podívat. Až pár let poté se mi to povedlo. Kousek nad Starákem jsem potkal dvojici slečen mířící stejným směrem, a tak jsme až na vrchol Sněžníku šli společně. Zatímco holky už měly jiný cíl, já pokračoval po hřebeni na Klepáč s úžasným výhledem, poté dolů k zastávce v Prostřední Lipce.
