Horská příroda

Když jsem na horách, jsem šťastný. Mít rozhled z výšky na krajinu v dolinách, sledovat kamzíky skákající mezi balvany, poslouchat hvízdání dravců, pít vodu z potoka a cítit vítr ve vlasech mi dodává energii a pozitivní náladu. V takovém prostředí najednou nikam nespěchám, užívám si každu minutu a nenechám se rozhodit ani pracovním mailem, kterých v tu chvíli naschvál začne chodit dvojnásobné množství. Možná mě na horách láká pocit zasložené odměny, kdy až po dávce vynaloženého úsilí, bolesti a diskomfortu člověk stane na vrcholu a uvědomí si, že to zvládnul. Přitom někdy je odměnou krásný výhled do okolí, jindy to může být sprcha z nenadále bořky a pohled na interiér mraku. Proto k nim mám zároveň velkou pokoru, protože člověk horu nemůže pokořit, to jen ona mi dala tu příležitost se na ni tentokrát dostat. Někdy sám, jindy ve společnosti, hory jsou zkrátka mým nejoblíbenějším cílem, a proto jsem si jim dovolil vyčlenit samostatnou stránku. Pokud tak primárním cílem akce byl právě hřeben hor, najdete ji zde, a pokud byly hory jen jedním z mnoha cílů, najde takovou v sekci o světě.

NAVŠTÍVENÉ NEJVYŠŠÍ HORY ZEMÍ SVĚTA

2023

INVERZE NA VEĽKÉM ROZSUTCI

S kamarádem Kubou Pozdíškem jsme se delší dobu bavili, že bychom někdy spolu zašli na hory. Konkrétně byl v plánu Veľký Ruzsutec, kde jsem ani já už delší dobu nebyl. V listopadu jsme konečně našli oba volný termín a mezi propršeným pátkem a nedělí se na něj rozhodli vyrazit. Začátek vypadal beznadějně – mlha, mraky a brutálně podmáčená půda všude. Právě během šplhání na hlavní vrchol se nebe roztrhalo a nám se naskytl úžasný výhled s modrou oblohou nad hlavami a zbytky oblaků dole.

pátek: Podu Olt – Tătarul
sobota: Tătarul – Custura Saratii
neděle: Custura Saratii – Transfăgărășan
pondělí: Turda, noční výstup na Kékes

PODZIMNÍ FAGARAŠ

Kratší podzimní toulání se po rumunských horách nás loni natolik zaujalo, že i letos jsme podobnou čtyřdenní akci podnikli s cílem projít část hřebene Fagaraše. A nápad to byl úžasný, jelikož toto pohoří je velmi krásné, s kvalitními stezkami a minimem turistů. Podzimní atmosféra s mlhou zahalující údolí dodávala skaliskům střídajícím se se suchými travnatými svahy pravou atmosféru. Zažili jsme pár dramat, ve větru řádně otestovali stany, otužovali se v horských jezerech a byť akce vlivem několika okolností nedopadla úplně podle plánu, užili jsme si ji i s alternativním programem v podobě dramatického přejezdu zasněženého průsmyku Transfăgărășan, prohlídky útrob solných dolů či výstupu na nejvyšší maďarský kopec Kékes.

MONTE ROSA

Delší dobu jsme s Martinem plánovali také vyzkoušet si pohyb vy vyšších nadmořských výškách na ledovci. A konečně k tomu došlo. Po sérii přípravných akcí jsme se cítili, že dál už se posuneme jen ostrým tréninkem na některé z jednodušších vysokohorských tras. Jako hlavní cíl jsme si zvolili vrchol Punta Gnifetti (4 554 m), ale náročnější byl ve výsledku výstup po hřebeni na nedaleký Castor. Každopádně jsme si vyzkoušeli, co s námi v zimě dělá nedostatek kyslíku i ostré slunce, jak se pohybovat na prudkých svazích i jak postupovat v okolí ledovcových trhlin. Zbylé rezervní dny jsme pak prožili v okolí jezera Como a v Milánu s kamarádem Kiarashem.

den 1: Bergamo, Pont Saint Martin, Staffal–Gnifetti Hut
den 2: Gnifetti Hut–Ponta Gnifetti–bivak Felice Giordano
den 3: Giordano–Passo del Naso–Castor–bivak Rossi
den 4: Rossi–Rifugio Guide d’Ayas–Saint Jacques
den 5: Aosta, Como, Brunate–Monte Boletto–Dosmat
den 6: Dosmat–Monte Bolettone–Molina, Como
den 7: Miláno

JULSKÉ ALPY

Letos jsem se odhodlal pořídně prozkoumat hory na pomezí Slovinska a Itálie, které všcihni vychvalují a loni jsem k nim jen přičuchnul. A jelikož tu mám co dohánět, vzal jsem to pořádně jako hřebenovku od jihovýchodu přes Triglav až po severozápadní celek na území Itálie. První část jsem šel sám, druhou více ferratovou pak s kamarádem Martinem. Hory, výhledy, lehčí i obtížnější cesty, bunkry, vodopády a jezera ... Julské Alpy toho mají hodně co nabídnout, a já si toho užil do sytosti.

den 0: od nádraží do Bledu, večerní procházka
den 1: Bled, Podbrdo–Črna prst a Črna prst–Glboko
den 2: Glboko–Krn–Krnsko jezero
den 3: Krnsko jezero–Triglavska jezera–Zelnarica–Dolič
den 4: Dolič–Triglav–Vrata–Pogačnikov dom
den 5: Pog. dom–Škrlatica–Dolkova špica–Pog. dom
den 6: Pog. dom–Zadnje okno–Pristojnik–Vršič
den 7: Bovec–Fort Hermann, pramen Soči, Mojstrovka
den 8: Kranjska Gorta, Vršič–Zavetišče pod Špičkom
den 9: Špiček–Jalovec–Koča na Mangrtskem sedlu
den 10: Koča na Man. sedlu–Mangart–Log pod Mangartom
den 11: Piani–bivak Adriano Suringar
den 12: Suringar–Jôf di Montasio–bivak Luca Vuerich
den 13: Vuerich–Cime Castrein–Jôf Fuart–bivak Gorizia
den 14: Gorizia–Cima del Cacciatore–Tarvisio
den 15: Venzone–San Simeone–Monte Festa–Venzone

NAROZENINOVÝ GERLACH MARTINKOU

Na narozeniny jsem od rodičů dostal výstup na nejvyšší vrchol Tater, Slovenska a vlastně celých Karpat – Gerlachovský štít (2 654 m). A jelikož jsme se o zdolání této hory bavili s kamarády už dřív, pojal jsem výstup jako takovou opožděnou oslavu mých třicátin s nimi. Nakonec jsme vyrazili v sedmi lidech pod vedením tří horských vůdců – Vojta Jabůrek, Kuba a David šli normálkou Velickou próbou a dvě dvojice jsme vyrazili náročnější Martinkou po hřebenu z Polského hrebeňa. Já jsem byl navázaný ve dvojici s Martinem, zatímco před námi šel brácha s Vojtou Bednářem. V pátek počasí vyšlo ideálně, byť ze samotného vrcholu se výhled nekonal. V sobotu jsme podnikli kratší výstup na Predné Solisko a v neděli pro změnu strávili den s mamkou v Slovenskom Raji.

pátek – Gerlachovský štít
sobota – Predné Solisko
neděle – Slovenský Raj

JARNÍ VÝSTUP NA BYSTROU

Do Západních Tater jsem už nějaký pátek nezavítal, a tak při volbě programu na volný víendový den padl na jejich nejvyšší vrchol. Když jsem tu byl naposled, Bystrá (2 248 m) byla zrovna zahalena v mraku. Doufal jsem, že letos tomu bude jinak a já si těsně o otevření tatranských chodníků dopřeju krásný výhled na okolí. Po cestě jsem ještě prošmejdil skalku v Liptovském Hrádku a pak už střdavě chůzí a autostopem doputoval k východišti žluté značky vedoucí k vrcholu. Stoupání Bystrou dolinou dalo docela zabrat, a tajícím sněhem napájená horské bystřiny i zbytky firnu cestu ještě komplikovaly. A nahoře mě čekal zase starý známý mrak, ale tak co už. Zato jsem měl štěstí na několik kamzíků, kteří náhlý nápor turistů po zimě nečekali. Ani majestátní Klin (2 176 m) zrovna panoramatický výhled nenabídnul, ovšem při návratu Račkovou dolinou slunko zase vykouklo a letní teploty nejednou vybízely k zastávkám a svlažení přehřátých šlapek v potoce. Díky autostopu jsem zpět do Liptovského Hrádku dorazil s více než hodinovou rezervou, a tak jsem si po nákupu chladného občerstvení v Lidlu dopřál zasloužený relax na mělčinách Váhu. Pak už zbývalo jen přejet osobákem do Litpovského Mikuláše a odtud sice dlouhou, ale relaxační jízdou Pendolinem dojet večer zpátky do Olomouce.

JARNÍ PŘECHOD VIHORLATU

Toto východňácké pohoří jsem měl v šuplíku delší dobu, a když se objevil volný víkend, vyrazil jsem se žďárákem v batohu ho přejít. V jedné části vojenský prostor, ve zbylé chráněná oblast s bukovými pralesy. K tomu pár pěkných skalek a v nejvyšší partii holina s výhledem na Zemplínskou šíravu. Večer jsem zakempil v útulni pod vrcholem Kyjov, a potkal tu nového kamaráda Janka. Ten mi na následující den doporučil jinou trasu směr Strážske a po ní mě pozval k sobě domů na oběd. Mezi tím jsem ještě stihnul vyšlápnout na zříceninu hradu Brekov a večer před odjezdem se projít po mně dobře známých Košicích. Zkrátka příjemně prožitý víkend s nádechem rašící zeleně i trochou adrenalinu v bouřkce s kroupami.

sobota – hlavní část hřebene
neděle – sestup do Strážskeho, zřícenina Brekov a Košice

LAVINOVÝ KURZ POD CHOPKEM

K zakoupené lavinové výbavě pro budoucí plány na ledovcovou turistiku jsme dostali zároveň poukazy na kurzy Summit Academy. A protože se do nebezpečí nechceme hrnout bez řádné přípravy, vybrali jsme s Marinem jednodenní kurz věnovaný lavinám a lavinové záchraně. Nočním vlakem jsme dojeli na Liptov, autobusem pokračovali do Jasné a odtud už pod vedením instruktorů stoupali do vyšších partií hor a dozvídali se při tom klíčové informace, jak lavinám předcházet a jak z nich kamaráda dostat. Odpoledne, poté co zbytek skupiny už zahájil sestup, jsme si my dva ještě zkoušeli další manévry, jako vzájemné jištění, brždění pádu či tvorbu cepínové kotvy. Poté už jen sešli dolů, abychom zjistili, že poslední autobus ujel. Naštěstí jsme chytli stopa, a v Mikuláši tak zbyl čas i na večeři a pivko po náročném dni.

ZIMNÍ VÝSTUP NA MALÝ ROZSUTEC

V krátkém mezičase mezi plánovanou expedicí do Jordánska a poté, co Martin úspěšně splnil poslední zkoušku, jsme naplánovali výživný přechod hřebene Malé Fatry. Cílem bylo ozkoušet nové mačky a cepíny a zároveň trochu vydechnout od školních povinností. Problém byl, že v těch pár málo dnech místo aby bylo pěkné mrazivé auzoro s výhledy, každý den na horách napadly desítky centimetrů prašanu. No co, zkusili jsme to i tak a i přesto, že z ambiciozní plán bylo v hromadách čerstvého sněhu, takřka znemožňujícího pohyb, nutné couvnout, účel akce přesně splnila.

omrkni nabídku cestovatelských přednášek o putování do bližších i vzdálenějších krajů nejen za vrcholy hor a přehody hřebenů

2022

sobota – výstup přes Borišov
neděle – přes Minčol, Rakytov, Malinné a Sidorovo a sestup

LÚČANSKÁ ČÁST MALÉ FATRY

Méně známou jižní část Malé Fatry jsme zvolili pro cvičný výlet před letní výpravou na Balkán – otestovat vybavení, skupinovou spolupráci i pohyb s omezeným množstvím vody za slunečných dnů. Vystoupali jsme na působivý Kľak i nejvyšší bod Veľká lúka, za větrné noci přemisťovali strhnutý stan, zdolávali pozvolná i strmá stoupání ... prostě akce splnila účel, a my tak leccos před letní výpravou mohli včas přehodnotit.

sobota – výstup na Kľak
neděle – hlavní část hřebene
pondělí – sestup přes vyhlídky

ZIMNÍ PŘESPÁVAČKA V ZÁHRABU

Vidina slunečného počasí se zimními panoramaty a touha vyzkušet si v mrazu na horách přespat mimo jakýkoli přístřešek nás nakonec s parťákem Martinem a jeho kamarádem Vojtou vylákala do Nízkých Tater. Vyšli jsme od vlaku ve tmě brzy ráno za svitu čelovek. Plán byl jen orientační, ale i tak zahrnoval zpestření v podobě největší slovenské skalní brány poblíž hory Ohniště nebo termální jezírko v Liptovském Jánu. Hlavním zážitkem byla ale noc v záhrabu, který jsme vykopali oslabeni nekonečným bořením se do sněhu na svahu Rovné Hoľe. Dvě hodiny hrabání a pak cca 12 hodin strávených namačkaní uvnitř byl opravdu slušný zážitek ... dokonce až takový, že jsme usoudili, že druhou noc už prožijeme nějak jinak. Vojta to vzal kratší cestou zpět do doliny, já s Martinem jsme šli dál s otevřeným plánem. Ten nás nakonec zavedl po hřebenu přes Štefánikovu chatu na Ďumbier a dolinou Štiavnica do civilizace. Otužilecký zážitek v termálním jezírku a vyhoštění z vestibulu stanice hodinu před příjezdem vlaku bylo stylovým zakončením akce.

pátek – Slemä, Ohniště
sobota – Rovná Hoľa, Ďumbier

2021

den první – výstup na hřeben
den druhý – vrcholové partie
den třetí – lesnaté kopečky
den čtvrtý + relax v Dedinkách

výstup po žluté okolo Šance
sestup zpět do Ostravice

výstup přes Sokolí skály
sestup přes Rejvíz do Jeseníku

2020

výstup přes Králičák
sestup do Č. Potoka

Není špatných nápadů, jen nedostatku odhodlání 🙂 Pod tímto heslem jsme se s Kubou vydali na přechod Králičáku v neotřelém stylu. Sice slibovaný inverzní ráz počasí nenastal, a tak daleké výhledy a sledování východu slunce úplně nevyšly, ale i mlhou zahalená rašeliniště měla něco do sebe. Navíc večerní táborák s opíkáním špekáčků a přespání v jednom z řopíků uprostřed listopadu byly rozhodně zážitkem, na který se nezapomíná a který se vymyká každodenní online realitě v covidovém světě.

BABÍ LÉTO V ZÁPADNÍCH TATRÁCH

Sobota s vidinou slunečného počasí přímo vybízela k vytažení dalšího plánu ze šuplíku v podobě dvojice vedlejších hřebenů Západních Tater. Náročný týden prostě bylo nutné vyventilovat alespoň jednodenním výletem. I když trasa s převýšením 2,5 km dala zabrat, odměnou byly okouzlující výhledy. Po návratu z hor následoval regenerační večer strávený v Liptovském Mikuláši (zmrzka, lázně, večeře) a bohužel i studium.

SRPNOVÝ SALATÍN

Na jeden ze srpnových pátků jsem hledal místo pro výšlap na pročištění hlavy. Jelikož vyhledávám spíš místa bez davů turistů, méně známý vrchol Salatín a přilehlé podhůří Nízkých Tater mi padlo do oka. Bez spánku prvním nočním vlakem, předčasné vystoupení z autobusu, cesta vodou semletou dolinou, obklíčení smečkou psů ... nečekaných zážitků bylo na jeden den plno, přesto spolu s vyvedeným počasím utvořily přesně tu programovou směs, kterou jsem hledal.

den první (dol. Obšívanka, Baraniarky, V. Kriváň)
den druhý (Poludňový grúň, Jánošikove diery)
den třetí (NPR Tiesňavy s vrcholem Boboty)

TLSTÁ A OSTRÁ

Oba působivé vrchy západní části Veľké Fatry se staly cílem prvního pokoronavirového výletu na Slovensko. Počasí ideální, svátek slaví Mr. Jan Hus, nic nebrání začátku prázdninování, byť zatím jen jednodenní akcí. Nástup sevřeným Konským dolem, výstup na Tlstou, sestup zpět na Muráň následovaný zdoláním Ostré. Pár řetězů, průlez skalním oknem, fajnový výhled – prostě vrchol, co stojí za to! Pak už jen strmý sestup do Blatnické doliny a podél potoka do vsi k autu.

2019

FATRANSKÉ TOULÁNÍ

Jedna z říjnových sobot se stala vhodným dnem pro jednodenní výlet do klidu slovenské přírody. V noci jsem sednul na první ranní vlak a ještě za tmy vystupoval ve stanici Ružomberok, odkud se nechal autobusem přiblížit do vesničky Nižná Revúca na úpatí masivu Veľké Fatry. Za východu slunce jsem se již škrábal na jeden z vedlejších hřbetů pohoří. Z hory Zvolen se naskytl krásný výhled na vrchoky Nízkých Tater. Podzimem zbarvené stromy Majerovy skály, zalžené doliny a neznámá cesta bez turistů byl balzám na duši.

PŘES TATRY TAM A ZPĚT

V rámci železničního putování ActiveRailWeek 2019 bylo na plánu strávit 2 dny v Tatrách. První den přechod z Tatranskej Lomnice přes Skalnaté pleso, Jahňací štít a hřeben Belianských Tater do Ždiaru, druhý den zpět z Tatranské Javoriny přes několik vysokohorských sedel a vrchol Východné Vysoké do Tatranskej Polianky. Dalo to zabrat, ale Belianské Tatry jsem si zamiloval na první pohled a i přechod přes sedla byl výživný tak, že jsem měl problém vyjít schody v podchodu a 2 dny strávil sezením ve vlaku.

den první (Tatr. Lomnica – Ždiar)
den druhý (T. Javorina – Polianka)

E-BIKEM NA KRÁĽOVU HOĽU

Vlastně jsem byl tak unavený, že jeden z násleujících dnů jsem to využil jako opodstatnění, proč využít při výjezdu na Kráľovu hoľu e-bike. Vždycky jsem si ho chtěl vyzkoušet a po náročných tůrách v Tatrách a s batohem na zádech byl ten pravý čas. Od půjčovny nahoře za chvilku, ani to nebolelo, dolů trochu oklikou přes Telgárt často s vypnutým pohonem, abych šetřil zbytek baterky na potřebná místa. Zhodilo se to, když bylo potřeba rychle odjet přes bažinu z romské osady.

RYSY A KÔPROVSKÝ ŠTÍT

Během rodinného víkendového pobytu v Tatrách na Popradském plese se uskutečnil výstup na Rysy – nejvyšší vrchol Polska a též nejvyšší bod Slovenska dostupný po turistické značce. Jde o populární trasu, která po úpravách stezky není technicky náročná, a hojně ji tak navštěvují turisté. I proto jsme vyšli ještě před rozedněním. Zatímco část sestavy posléze zvolila volnější tempo, my s bráchou jsme výstup vzali bez zbytečného zdržování a skombinovali jej ještě s návštěvou Kôprovského štítu. Výhled z obou hor na polskou část Tater byl i díky počasí fantastický.

2018

PREDNÝ A VEĽKÝ CHOČ

Chočské vrchy jsou neprávem opomíjené pohoří, jež nabízí úžasné rozhledy na všechny světové strany. Na špičce Veľkého Choče jste jako na střeše Slovenska, a když se otáčíte, vidíte postupně seřazená všechna další pohoří od Tater přes Fatry po Oravské Beskydy. Přitom na vrchol to není ani daleko, jen docela ostře vzhůru. Zastavit se ale dá na dvou dalších vyhlídkách, hradě Likava nebo spočinout v útulni pod vrcholem.

Předchozí

Další

DIVOKÉ ZÁPADNÍ TATRY

Po úspěšně ukončeném prvním roce nového studia jsme se s Ondrou domluvili, že bychom mohli prolézt nějaké slovenské kopečky. Nakonec padla volba na Západní Tatry, jejichž části oba známe, ale celé jsme je neprošli. Jak dlouho nám to zabere jsme jen hádali, ale nakonec se to povedlo už za necelé 2 dny (včetně komplikací ujetím přípojů). První odpoledne nástup a cesta až po setmění na vrchol Spálená, kde jsme pod rouškou tmy rozbalili stan a přenocovali. Ráno se už počasí zhoršilo, ale přesto jsme zbytek hřebene přešli včetně drsných Roháčů a výstupu na nejvyšší vrchol Bystrá. V podhůří jsme už jen pojedli, přespali pod přístřeškem a ráno vyčkali na první spoj domů.

den první (Ždiarska dol. – Spálená)
den druhý (Spálená – Podbanské)

BABÍ LÉTO NA VEĽKÉ FATŘE

Třídenní výpravu na travnaté vrcholky fatranského hřebene jsme plánovali už delší dobu. Nakonec jsme se na ni vydali jen já s Ondrou. I přesto, že existoval jediný možný termín, počasí vyšlo na jedničku. První den přišly na řadu vrcholky Tlstá a Zadná Ostrá a po lovecké pěšině přes Chládkové Úplazy nad Kráľovu studňu, kde jsme přenocovali v útulně. Druhý den následoval hlavní a Turčianský hřeben. Ráno třetího dne zbyl už jen sestup do doliny. Troubení jelenů, bivakovací plac s čerstvými stopami od medvěda ... zážitků více, než se dá popsat. Rozhodně byla tahle akce prima relax před nadcházejícím akademickým rokem a pěkná rozlučka s uplynulými prázdninami.