2023

NA SKOK (A NA PIZZU) DO BENÁTEK

Když člověk dostane chuť na pizzu, nejlepší je jet do Itálie. A když se k tomu najde volný víkend a akční ceny letenek do Benátek, je o cíli rozhodnuto. Přestože jsem si Itálie letos užil docela dost, její kuchyně nikdy nezklame a Benátky jsou určitě místem dostatečně specifickým i v běžný čas, natožtak v předvánoční atmosféře. A tak se v době sněžné kalamity v Česku staly mým posledním zahraničním cílem roku. Páteční večer jsem strávil svižnou procházkou krásně nazdobeného Trevisa, kde dosedl můj let. Po přespání v hostelu už jsem vlakem zamířil na Santa Lucia a následovala 24hodinovka chození po úzkých uličkách mezi kanály a chrámy obklopenými mořem. Je to fakt něco, co málo kde uvidíte, město bez aut, kde lodě fungují jako popeláři i sanitka. Došlo i na tu pizzu, omeletu, espreso či tradiční gelato. Večer jsem pak lodí přejel na ostrůvek s vesničkou Burano s barevnými domky a zbytek noci prochodil po Muranu. Byla dost zima teda. První ranní lodí jsem pak tedy zmrzlý přejel na letiště a domů. Po vzletu bylo krásně vidět celé souostroví a později byl odměnou výhled na zasněžené vrcholky Alp navštívené během léta. Prostě stylovější závěr letošního cestování jsem si ani nemohl přát.

Treviso večerní (z letiště přes město na hostel)
Treviso ranní (z hostelu na nádraží)
Benátky (a ostrůvky Burano a Murano)

PRODLOUŽENÝ VÍKEND NA MALLORCE

Opožděným narozeninovým dárkem pro mamku byl prodloužený víkend na španělských Baleárech – konkrétně na hlavním ostrově Mallorca. Ve čtvrtek ráno jsme tam doletěli a z letiště se rovnou vypravili strávit zbytek dne na pláži. Následující den nás pak čekal roadtrip po západním pobřeží a výstupem na klášter Alaró na stolové hoře. Sobotu jakožto poslední den jsme pak prožili v hlavním městě Palmě a během odpoledne historickým vlakem dojeli do přístavu u městečka Sóller,jehož pohodovou náladu jsme si nakonec užili nejvíce. K tomu bohaté a chutné večeře i snídaně ... no konečně jsem si po čase užil i trochu toho relaxu, poprvé se podíval do Španělska, procvičil španělštinu a prostě bylo to fajn.

JIŽNÍ AFRIKA

Díky účasti na Mezinárodní kartografické konferenci konané v Kapském Městě se mi letos poštěstilo podívat se na jih afrického kontinentu. Kromě necdelého týdne, stráveného v JAR, jsme se totiž s kolegou Honzou a dalšími dvěma kamarády z řad studentů rozhodli prožít další téměř dva týdny okružní jízdou po Namibii, Botswaně a okrajově zabrousili i do Zimbabwe a Zambie. Byla to spusta času sezení v jeepu během dlouhých přejezdů, ale vidět na živo africká zvířata, procházet se po písečných dunách, stát na nejjižnějším cípu Afriky na předělu Indického a Atlantského oceánu či pod Viktoriinými vodopády rozhodně stálo za to.

Kapské Město: centrum, Table Mountain, Signal Hill, Lion’s Head, Devil’s Peak, Waterfront a Green Point
Střelkový mys, Mys Dobré Naděje
Sossusvlei: Duna číslo 45, Deadvlei a Big Daddy
Swakopmund, západ slunce v poušti, Petrified Forest
před Etoshou, Divundu, Viktoriiny vodopády, za Chobe
Windhoek: kolem vodárny, procházka po centru

páteční večerní procházka centrem Bratislavy
sobotní poznávačka Záhřebu
sobotní noční běh centrem Sofie
nedělní slunečný výstup na Maljovicu
nedělní procházka po Samokovu
pondělní podvečení procházka po Sofii
pondělní výstup na Musalu
úterní toulky po moderní Bratislavě

ZÁHŘEB A BULHARSKO

Levné letenky, rychlé rozhodnutí, trocha plánování a hned byl na světě prodloužený víkend se třemi přelety a poznáním trojice metropolí – Budapeště, Záhřebu a Sofie. A nebyl bych to já, abych do programu nepřidal i nějaké hory, a tak jsem se podíval i do podhorského města Samokov a podnikl túry na poměrně ostrý kopec Maljovice (2 729 m) a nejvyšší horu Bulharska i celého Balkánu Musala (2 926 m). K tomu další dobrodružství ze stopování, jízdy místní veřejnou dopravou, komunistickou zástavbou, ale i ochutnávka lokální kuchyně. Na tři dny zážitků až až, a přitom pestrý cestovatelský zážitek doslova za pakatel, na který budu ještě velmi dlouho rád vzpomínat.

EXPEDICE JORDÁNSKO

Na konci zkouškového jsme s cestovatelskou partou, rozšířenou do počtu 9 osob, zaletěli do Jordánska. Vzpomínky na teplé dny před rokem v Maroku místo pochmurné zimy byly dobrou motivací. Realita byla ve výsledku trochu jiná. Ne, že bychom se nevykoupali v relativně teplém Mrtvém moři a neoblékli místy jen tričko s krátkým rukávem, ale zároveň jsme také odhrnovali 5 cm čerstvého sněhu z horské silnice, roztlačovali uvíznuté kamiony v kopci a oblékali na sebe několik vrstev za mrazivých večerů v poušti. Navštívili jsme trojici mohutných křižáckých hradů, zažili ruch hlavního města Ammánu i nedaleké Madaby, prošli si ruiny antického komplexu Jerash, na skok zajeli i na jih k Rudému moři, zasmlouvali si s Araby a ochutnali místní gastronomické speciality. Nejvíce nás ale okouzlily dvě lokality. První je známá Petra, která nabídla nejen chrámy vytesané ve skále, ale také řadu horských schodišť a pěšin klikatících se kaňony mezi stolovými horami. Druhou pak Wadi Rum, kde jsme strávili dva dny a dvě noci procházkou po poušti, výstupem na nejvyšší horu Jordánska, pozorováním hvězd a nocováním v beduinských stanech. Neexisatoval den bez zážitků, problémů, překvapení ... ale v této osvědčené partě se každý zádrhel povedlo elegantně vyřešit.