Radiat

Rok 2022 se z pohledu zahraničních cest nesl na vlnách Balkánu, respektive takových těch lehce východňáckých lokalit, které jsem si brzy velmi oblíbil. Jakýmsi prvním exkurzem byla několikadenní výprava do Makedonie, kde si člověk uvědomil, že i ta Evropa fakt umí vypadat hodně různorodě a že pořádek, systém a efektivita mně známá ze severských zemí silně kontrastuje se zdejším punkem, hromadami odpadků a silně improvizovaných řešení jakéhokoli problému. On přitom každé to pojetí má něco do sebe. Na Makedonii pak navázaly toulky po Prokletých horách na hranici Černé Hory, Albánie a Kosova – destinace, o které jsem snil od hodin zeměpisu na gymplu a k jejíž návštěvě jsem se konečně jednák sám odhodlal a druhak k ní sehnal skupinku podobně praštěných bláznů. Navázala na ni akce s Martinem, kdy jsme se dohodli, že zpět odtud budeme stopvat až na pomezí Slovinska a Itálie, a já tak poprvné pořádně okusil kouzlo autostopu. Zpětně zatím obě tyto akce hodnotím za nejlepší dovolenou všech dob, a to přes to, že jsem za téměř měsíc nabitý zážitky utratil snad jen něco přes 10 000 Kč.

Mrknul jsem se ale i do civilizovanějších koutů, když jsem za ježdění na nextbicích vyhrál víkend v Kodani. Malebné moderní město plné kultury, historických památek i moderních technologií rozhodně neurazilo. Naopak to byl velmi příjemně strávený čas. Na podzim jsem se ale vrátil do přírody, když jsme na prodloužený víkend s klukama vyrazili do rumnských hor obdivovat pestře zbarvené lesy i rozlehlá horská pásma Karpat.