Poslední stáž svého studia jsem prožil v Estonském Tartu. Město jsem znal už z krátké návštěvy před rokem, během které ale nebylo možné poznat další krásy země. V covidové době bylo cestování plné obav z možných komplikací, ale po příjezdu na místo se mi ulevilo, a mohl jsem se těšit na 2 měsíce jako v normálním světě. Velkou výhodou byl fakt, že jsem tu nebyl sám. Erasmus tady totiž trávil kamarád Kuba, se kterým už jsme několik zážitkových výletů podnikli, a tak se nabízelo v nich pokračovat. Právě díky němu jsem snad ani neměl pocit, že zrovna do noci pracuju na atlasu, dopisuju dizertaci, učím a dělám výzkum ... místo toho si jen pamatuju, jak jsme každý den užívali naplno, za ty 2 měsíce projeli celé Estonsko a zažili situace, které snad slovy ani obrázky popsat nejdou a na které do konce života nemůžu zapomenout. Tak snad jen ve zkrarce – jízda vznášedlem, 8km přechod zamrzlého jezera, noční plavání v mrznoucí vodě, opékání buřtů u ruské hranice, šplhání na opuštěný maják v moři, mrznutí v dřevěné chatce uprostřed lesa, prolézání měst duchů i opuštěných bunkrů či nekonečné brodění přes moře s bosýma nohama.