Jak již zmiňuju kdesi v úvodu, mým největším startérem pro cestování se stala půlroční Erasmus+ studijní stáž v norském Trondheimu. Kromě toho, že se toto severské město stalo jakýmsi mým druhým domovem, kde jsem se pak i v roce 2018 při cestě na Lofoty rád zastavil, poznal jsem tam krásu objevování různorodosti světa. Ano, česká krajina je krásná a nabízí spoustu pestrých scenerií, ale přesto České Švýcarsko je jen drobnou ochutnávkou pravého Švýcarska, Moravské Benátky jen čímsi lehce napodobujícím Benátky italské a Lipno jen velkou přehradou, která prostě dojem z moře či otevřeného oceánu nemůže nahradit. Byl jsem proto rád, že v roce 2017 jsem měl možnost poprvé zavítat do Asie a nčuchnout k tomu, jak to vypadá v zemi ještě odlišnější od teplot, zalidnění, chaotické dopravy až po náboženství či mentalitu lidí. Byť tam bych teda žít nechtěl, je dobré si to prožít a mít možnost srovnávat. Za hranice jsem se podíval i díky famrfpálu jako součást české reprezentace na mezinárodních turnajích. Jednotlivé díly skládačky tak do sebe začaly zapadat, a já si postupně začal rozšiřovat hranice komfortní zóny a otrkávat se tak, že dnes mi let na Kypr přijde jednoduchá stejně, jakobych se jel podívat vlakem do Uničova.
2018
NÁVRAT NA LOFOTY
V roce 2018 jsme se s cestováníchtivou částí rodiny vypravili na Lofoty. Toto souostroví jsem si zamiloval a zároveň jsem chtěl mamce splnit její životní sen vidět velrybu. Se stanem a sbalenými kufry jsme se proto vypravili letecky z Krakowa, kam nás taťka vzal autem, do Trondheimu a po krátkém luggagewalkingu po pobřeží přejeli nočním vlakem za polární kruh do Bodø, kde jsme si půjčili auto a trajektem přepluli na souostroví.
Na programu pak byly z části plánované a z části operativně vybírané tůry, oblídky malebných vesniček a hledání vhodných nocovišť pro postavení stanu. Vlastně poprvé jsem tu také řídil auto s automatem. Po několika dnech jsme postupně přejeli na Vesterály a blížili se jejich nejsevernějšímu bodu v Andenes, odkud vyplouvají pozorovatelské lodě za velrybami. Plavba se podařila, velryb jsme viděli dokonce více, byť na přizoomovaném foťáku vypadají asi působivěji, než ve skutečnosti.
Stejný program, jako při cestě tam, jsme praktikovali i při postupném návratu přes obě souostroví zpět do Moskenes. Zastavili jsme se například v rybářské osadě Henningsvær a užívali si krásných výhledů i různorodých podob luxusně vybavených odpočívadel podél silnice. Po návratu na pevninu a zpátečním nočním přejezdu vlakem následovala ještě krátká zastávka v Trondheimu na procházku městem a fish&chips. Pak už jen chytnout let do Krakowa.
- výstup na vyhlídku Reinebringen
- výšlap na Munkebu a Hermannsdalstinden
- výšlap na vrcholky Ramman a Røyken
- výšlap k národnímu parku Møysalen
- výstup na Festvågtinden
- okruh podél pobřeží na Nonstinden
- procházka po Bodø a po Trondheimu
WORLD CUP VE FLORENCII
Koncem června jsem spolu s dalšími členy Českého národního famfrpálového týmu odjel v roli odrážeče reprezentovat Česko na světový pohár do Florencie. Přesto, že bylo celou dobu děsné horko a měli jsme pravidelný program tréninků, zbyl čas i na prohlídku města. A byť jsme byli považováni za outsidery, vrátili jsme se s 15. místem z 32 účastnících se zemí. A co je hlavní, porazili jsme Slováky hned v prvním zápase (možná právě to nás tak nabudilo a nastartovalo) 😀
2017
TURNAJ V ODENSE
Vlastně první mezinárodní akce, na které nehrál jen některý z českých týmů, ale rovnou národní repre, byl IQA turnaj v Odense. Dokonce jsme za něj dostali zaplaceno, a tím, že se nás do týmu moc nepřihlásilo, zisk pokryl většinu cestovnách nákladů. V Dánsku jsem navíc ještě nikdy nebyl a po cestě tam jsme se zastavili také v malém německém městě Wittstock, zpět zase v Hamburgu. Zahráli jsme si pěkně, umístili se někde kolem středu a užili si k tomu kopu srandy.
LETNÍ ŠKOLA V BANGKOKU
Když jsem byl vybrán mezi 5 studentů, kteří se z KGI můžou zúčastnit letní školy v Bangkoku, těšil jsem se na svou první návštěvu Asie. Tou dobou jsem se sice měl spíš učit na státnice, ale tato šance se neodmítá. Byť z odborného hlediska jsme se toho od asijských profesorů až tolik nenaučili, všude venku v dusnu byli utahaní už po ujití 100 metrů a do centra města to měli 3 hodiny taxíkem po ucpané dálnici, zvládli jsme haluzí dostat školení ohledně meditace, ochutnat durian, vytáčet dvěma osobami obsazené skůtry po kopcovitých cestách k plážím na ostrově Koh Lan, zmoknout odspodu deštěm odraženým od silnice či omylem navštívit chrámový komplex Bang Pa-In.
2016
ERASMUS V TRONDHEIMU
Jak píšu v úvodu svého webu, půlroční studijní stáž v Norsku mi hodně změnila život, a tak by bylo asi fér tu začít právě s ní. Při rozhodování, zda na 4,5 měsíce odjet, jsem strašně dlouho váhal. A to bylo zbytečné. Po návratu zpět jsem se totiž proklínal, proč jsem na Erasmus nejel už dávno dříve.
Shrnout semestr do pár odstavců nejde, takže jen výběrově. Tato zkušenost mi dala pár nových přátel, zdokonalil jsem se v angličtině, zjistil, že si dokážu poradit sám a že se na sebe můžu spolehnout. To člověk zjistí, když s omezeným vybavením i financemi musí řešit nejrůznější problémy v zemi, kde spousta věcí funguje úplně jinak. Poznal jsem také jiný způsob výuky (a nemyslím si, že by byl lepší, než máme my). A až po tomto výčtu mi přichází na mysl i to, že jsem vlastně žil skoro půl roku v nádherné norské přírodě, kvůli které jsem si lokalitu vlastně vybíral. Zažil jsem po delší době hromady sněhu, ve kterých jsem se brodil na kole s ocelovými hroty na pláštích, dlouhé světlé dny stejně jako dlouhé tmavé noci a během nich mohl pozorovat kouzelnou polární záři.
Navštívil jsem i jiná místa – Oslo, Ålesund, Trollstigen a Atlantic road, dostal se zatím nejhlouběji v životě (v podmořském tunelu 250 m pod hladinou moře) a nejseverněji na kouzelné souostroví Lofoty, kde jsem se zúčastnil vikingského křtu.
Začal jsem také pravidelně sportovat a dokonce byl ochotný si za to platit, což bylo dřív nemyslitelné. Pravidelně jsem chodil na famfrpálové tréninky týmu NTNUI Rumpeldunk a měl chuť se zlepšovat, abych pak mohl nabytné zkušenosti uplatnit v Olomouci, kde, jak jsem pak zjistil, někdo tento sport taky hraje (a překvapivě ho sem dotáhl právě z Trondheimu). Poprvé v životě jsem stopoval, věnoval se dumpster divingu, naučil jsem se základy norštiny a zjistil, že je vůbec nepotřebuju, protože tu všichni dokonale mluví anglicky.
Své geoinformatické znalosti jsem si také rozšířil, byť naopak mi asi něco uniklo na mé domácí univerzitě. A uniklo mi i dost dalších věcí doma, ale víte co ... mně je to prostě fuk, protože to, co mi dal Erasmus, mi už nikdo nevezme a co jsem v Česku propásl, doženu v dalších letech. Už píšu asi pátý odstavec a to jsem sliboval, že budu stručný 😀
Chápeš? Prostě pokud můžeš, jeď a využij toho, že ti někdo platí za to, že podobné zážitky budeš mít i ty.
omrkni nabídku cestovatelských přednášek o putování po zajímavých místech světa, ať už blízkých či vzdálených