Rád se pohybuji krajinou a poznávám nová místa a cesty. Pěšky, na kole, běžmo nebo třeba vlakem. Mou oblíbenou oblastí kolem domova je Konicko, které měl už na gymplu projeté křížem krážem na kole. V této zvlněné krajině západně od Olomouce s malebnými vesničkami čas ubíhá jiným tempem než ve městě. Podzim je také krásný v Nízkém Jeseníku, kam si párkrát za rok rád vyšlápnu. A moc jsem si oblíbil se sem na kole podívat i v zimě na čerstvě napadený sníh, což je úplně nový rozměr zábavy s extra porcí adrenalinu. Na chození po svých mám z okolí asi nejraději Beskydy, byť se do nich až tak často jako do Jeseníků nedostávám. Specifické pouto mám také ke Králicku, kde krajina stále dýchá dojmem Sudet, a kam jsme od malička rádi chodili prolézat bunkry. Ostatně já mám tato klidná místa, kde má člověk možnost vypnout a odpočinout si od každodenního shonu, asi nejraději. Nepohrdnu ale ani občasným výletem do jiných koutů naší krásné země, ať zase poznám něco nového.
2023
KILPI HEROES RACE 2023
Zajet si jednou ročně do Hradce nad Moravicí se stalo už téměř tradicí. Na Heroes Race jsem byl totiž letos už potřetí v řadě. Jako každý rok bylo ale přeci jen něco jinak. Letos jsme tu byli jen s Martinem a náš tým jsme si nazvali skromně "nějací dva turisti". Přesto jsme měli velké cíle – přihlásili jsme se tentokrát do elitní kategorie a oproti loňsku plánovali zůstat až do vyhlášení vítězů, jestli se náhodou nepoštěstí. I přes poctivý trénink celé jaro byl závod náročný jako vždy. Minimálně mně osobně přišel o dost víc vyčerpávající, než loni, zvlášť angličáky následující po sebemenší chybě na jakékoli překážce. V elitní kategorii byla letos také dost silnější konkurence, ale přesto jsme se na vyhlášení objevili, a to na oceněném čtvrtém místě, a tak si kromě zážitků, medajle, trička a šátku odvážíme i 4 pivka a poukaz na 2 000 Kč od Kilpi.
24HODINOVKA NA KOLE DO BUDAPEŠTĚ
Více než rok poté, co jsem zkusil, kolik ujdu pěšky za 24 hodin, se podobná akce uskutečnila znovu. Tentokrát na kole. Za myšlenkou však tentokrát stál kamarád Vojta, který o ní mluvil už v létě a nyní konečně nastaly vhodné podmínky na to plán uskutečnit. Vybrali jsme si trasu ze Starého Města do Budapeště podél Moravy a Dunaje s výjezdem v 18:00. Nikoho dalšího jsme na celodenní výzvu nepřemluvili, ale na úsek z Bratislavy do Budapeště se k nám přidal Ľuboš. Užili jsme si vlahý večer na Moravě, komáry podél Moravy, příjemné cyklotrasy v Rakousku, chladnou noc podél nádrže Gabčikovo, horko Dunajské nížiny s místy zaplavenými stezkami a protivětrem až po chaotický finiš v maďarské metropoli. Na Budapeštský hrad jsem dojížděl přesně za dunění zvonů a na tachometru v tu chvíli bylo 408 km.
KONIKLECE NAD SLATINKAMI
Každé jaro na travnatách svazích NPP Kosířské Lomy nad vesničkou Slatinky vykukují shluky koniklecí. Já se sem letos dostal už trochu pozdě, kdy už většina květin odkvétala, ale i tak to byla moc pěkná podívaná. I samotná krajina oblasti bývalých lomů se skalkami a kopečky je v okolní krajině Hané něčím trochu neobvyklým. Za podobným jevem pak můžete vyrazit také do Strejčkova lomu nedaleko Grygova, ale tam se prý přímo k trsům květin kvůli oplocení nedostanete.
2022
GEMERSKÉ SPOJKY A OKOLÍ
Výlet do trochu vzdálenějšího okolí, ale i tak nebyl primárně do hor ani do daleké ciziny. Tak by šlo popsat dvoudenní cyklovýpravu na Slovensko s cílem projet vlakem lokálku do Slavošovců, na kole pak pokračovat po nedostavěné železniční trati a zejména skrz Slavošovský tunel a přes hřbet Muráňske planiny do oblasti Horehronie. Po noclehu opět následoval výjezd na sedlo Donovaly a odtud po tělese zrušené Korytničky klesání do Ružomberka a Kraľovan. I přes drobné komplikace po cestě to nakonec bylo fajn.
- noční přejezd Kysak–Košice
- 1. den Slavošovce–Valaská
- 2. den Valaská–Kraľovany
KILPI HEROES RACE 2022
Loňský Heroes Race mě svou pestrostí zaujal natolik, že jsem do něj po necelém roce šel rád znovu. Tentokrát to bylo v tříčlenném týmuspolu s Kubou i novým členem Martinem. Na některých překážkách se dařilo lépe, na jiných hůře, každpádně kdybychom nezdrhli ještě před vyhlášením výsledků (s Martinem nám totiž bezprostředně navazoval přechod Lúčanské Malé Fatry), stáli bychom v kategorii týmů na druhém místě 😀 no nevadí, příště si na to třeba počkáme.
MULTISPORTOVNÍ AKCIČKA V BYSTŘICI
Běhat pořád na stejné místo je trochu nuda, a v Olomouci moc nového vymýšlet nejde. Zvlášť, když člověk touží po měkčím terénu a chce zařadit i kopečky. A tak jsme jednou s Martinem dojeli na kolech do Bystřice, proběhli okruh přes Radíkov, doplnili energii zmrzlinou a před návratem zpět si ještě zaplavali v bystřické přehradě. Řekl bych dobrej trénink na blížící se Heroes.
24HODINOVÁ PROCHÁZKA
Nedávno jsem si oblíbil dvojici youtuberů Vagabundi na cestách. Banán (jeden z nich) zkusil, kolik za 24 hodin dokáže ujít a dostal se na vzdálenost 107 km. A já měl před sebou po čase zrovna volnou sobotu, tak jsem si řekl, že to zjistím taky. Trasu jsem si naplánoval přes několik drobných cílů v podobě zřícenin kaple či zaniklé oblce v Nízkém Jeseníku, na které se dříve nedostalo. Kolem Sovince se pak má trasa stočila a hanáckými nížinami a přes Litovelské Pomoraví se vracela k Olomouci. No a výsledek? Bolelo to, fakt dost a fakt dlouho. Myslel jsem, že nohy už musí být úplně zruinované (ale nakonec nvůbec nebyly). Tak, jako v druhé půlce mé cesty, se čas netáhne ani když jen čučíte na hodiny. Ke konci jsem už musel chodit fakt jen od lavičky k lavičce. Nicméně, stovku jsem překonal, Banána nakonec taky s finální vzdáleností 110,23 km o půlnoci před vchodem domu.
- inspirační video Vagabundů na cestách
- doporučuju i jejich sestřih Pěšky na Saharu
2021
POMEZÍM ŽELEZNÝCH HOR A SVITAVSKÉ PAHORKATINY
Až nečekaně pěkné lokality se mi povedlo spojit do jednodenního pěšího výletu pomezím Železných hor a Svitavské pahorkatiny. Skalní městečko Toulovcovy Maštale, pískovcové obydlí ve Zderazi nebo soutěska Šilinkův důl, ale i hrady, zámky, jeskyně a skalky lákají k dalšímu objevování této nenápadné části Česka.
KILPI HEROES RACE 2021
O zážitcích z 13 km dlouhého překážkového závodu se 40 překážkami jsem slyšel od kamaráda Kuby poprvé před více než rokem, kdy jsme spolu plánovali zimní výjezd na Praděd. Hned jsem dostal chuť si ho také zkusit. Po covidové pauze jsme tak využili první možné příležitosti a registrovali se na něj společně jako tým. Byla to skvělá volba, protože v této sehrané dvojce se ta únava, pot, voda, bláto a šrámy snáší lépe. I díky přátelské atmosféře od organizátorů, dobrovolníků a podporovatelů jsme si ten den užili naplno, a obsadili krásné 13. místo ze 77 týmů.
MORAVA RUN 2021
Nápad přejít Moravu od severu na jih by mi byl docela podobný. Přeběhnout tuto trasu formou štafetového závodu ale napadlo kolegu Jardu, který mě přizval do 9členného GIS teamu. Taková nabídka se neodmítá, a tak jsme v půlce srpna stáli na startu každý s cca třemi 10km úseky před sebou. Organizace závodu byla sice tragická, my jsme ale byli připravení na vše, a taknám organizátoři na předávkách ani nechyběli. Na prvním úseku potrápilo vedro a stoupání, během mého druhého se už začalo stmívat a ve třetím jsem lehce bloudil na zarostlých pěšinách zahalených mlhou. Byl to záhul, ale doběhli jsme a to dokonce tak dobře, že si v kategorii odvážíme pohár a zlaté placky.
BÍLÉ KARPATY NA KOLE
Dvoudenní ckylovýlet s Kubou směřoval do nám příliš neprochozeného pohoří. Cílem se stal nejvyšší vrchol Velká Jvořina a výstup na starý vysílač na nedalekém Jelenci. A když už jsme tu byli, po přespání v altánu nad Bojkovicemi jsme pokračovali až na Valašsko.
ZE STARÁKU DO OLOMOUCE
Na úvodní ze tří etap cykloputování podél Moravy mě pozvali kluci z Rie-G týmu. Nabídku jsem přijal a sjezd z úpatí Králičáku údolími, mezi poli i lesy Litovelského Pomoraví jsme si užili. Na závěr parného dne koupání na Poděbradech a další den hurá do školy, i když kluci budou pokračovat po proudu až k Břeclavi.
NA KOLE OKOLO LIBAVÉ
S vyhlídkou nově napadených centimetrů sněhu a sice mrazivého, ale slunečného počasí, jsem vyrazil na plánovaný objezd VVP Libavá. Plán bylo třeba v průběhu trochu přehodnotit. Adrenalinu ze smyků na nevyzpytatelném povrchu šlo totiž dosáhnout i na běžných silnicích, zatímco na neprojetých lesních cestách už výška pokrývky neumožňovala sjízdnost.
BĚŽKOVÁNÍ KOLEM PAPRSKU
Nedávná debata na katedře mně navedla využít první volný víkend roku 2021 k oprášení běžek. Jako ideální lokalita mi byl kolegou Jardou doporučen Paprsek, a tak jsem si naplánoval přejezd z Ostružné do Starého Města. Cesta rychle utíkala, plán se měnil za pochodu podle situce, a nakonec z toho vyšlo pěkných 37 km. Užil jsem si to, i ty běžky mají něco do sebe.
2020
PRVNÍ SNÍH NA SMRKU
Tak dlouho jsme chtěli s Magdou vyjet na výlet v pěkném počasí, až to nakonec vyšlo na první přívaly sněhu. Cestu do Ostravice jsem měl kupodivu náročnější než Magda – jel jsem 8 osobáky, s hodinovou pauzou ve 4 ráno v Přerově a přes Bílovec. Kupodivu na místě jsme se sešli a vyrazili pohádkově bílou krajinou k vrcholu. Výhled žádný, ale z prvního sněhu má člověk snad radost vždy.
SILENT HILL ALIAS HORNÍ MĚSTO
Právě tímhle pseudonymem podle známého hororu názývám dříve hornickou osadu na kopci u Rýmařova. Má své kouzlo, a právě protom jsem ji zvolil za cíl jedné z listopadových cyklovyjížděk. Nebyl to ale cíl jedinný. Po cestě jsem se zastavil také u působivých Rešovských vodopádů a další kouzla přinesla sama podzimem zbarvená příroda všude okolo.
NÁSTRAHY KOLEM MORAVICE
Po delší době jsme s Kubou zase podnikli celodenní cyklovýlet a jako obvykle to byla zase pořádná nálož zážitků. Po týdnech zamračeného počasí se objevil den s jasnou oblohou, kterého bylo potřeba využít. Ani jednoho z nás ale nenapadlo zjistit, jak moc bude foukat. No foukalo dost, ale cílem bylo naštěstí kryté údolí Moravice. I tak jsme ale museli kličkovat mezi padajícími větvičkami nebo již spadlými stromy přes cestu, kalužemi menších až gigantických rozměrů či zavřenou bránou obory. K tomu trocha urbexu, pivko, promočené boty a je z toho 100% vydařená sobota.
MORAVSKÝ KRAS S GISÁKY
Se školní skupinou 4v1 doplněnou Ľubošem jsme si na léto naplánovali vícedenní výlet do Moravského krasu. Já jsem se nakonec připojil jen na jeden den a noc, ale i během něj byla příležitost kouknout shora do Macochy, projít se jeskyněmi protkanou krajinou, nebo třeba lozit po stromě pro T4 kešku.
KOŠT PRAMENŮ V JESENÍKU
Kamarádka Magda se mi často zmiňuje o pramenech různých příchutí, jež nad jesenickými lázněmi vyvěrají ze Studničního vrchu. Letos dozrál čas na to udělat si společnou vycházku a sérii pramenů ochutnat. Navíc vychytávky stylu Priessnitzova sprcha nebo chodník nabídly bohatý lázeňský program, jak má být.
VÝŠLAP ČESKÝM STŘEDOHOŘÍM
Když kamarád Radim napsal, jestli nechci o víkendu podniknout nějaký výšlap do přírody, řekl jsem že jo. Po vybírání cíle nakonec padla volba na neznámou sopečnou krajinu Českého Středohoří. A i když nás hned při cestě tam zastihly komplikace na železnici, stihli jsme toho nakonec víc a během pouhých 2 dnů ze tří plánovaných. Příroda na divokém západě sice nic extra, ale zážitky dobré a nohy ušlapané až až.
PRVNÍ FERRATOVÁNÍ
Už delší dobu toužím si vyzkoušet ferraty. A po půl roce od koupení úvazku se naskytla příležitost si jít trochu zkušebně zalozit a zjistit, jestli je o co stát 🙂 Přebudovaný areál bývalého lomu Velká Dohoda v Moravském krasu vybral brácha a letní den jsme si vydatně užili.
ZA BOUZOV NA MALOU HANOU
Čas od času vyjedu za hranice Konicko do pomyslné "země nikoho" na pomezí tří krajů. Do malých vesnic rozesetých po stráních s výhledem na hrad Bouzov, sevřených údolí podél Moravské západní dráhy až do otevřené krajiny Malé Hané. Vždy se po trase najdou nové cesty k prozkoumání a nečekaně krásná místa.
TAJEMNÝMI LESY CHŘIBŮ
Dlouho jsem si říkal, že bych se do lehce zapomenuté vrchoviny na jižní Moravě měl podívat. Zrovna jsem také dohrál českou hru Someday You'll Return, která se z části v místních lesích odehrávala. Když přišlo pozvání od Vojty a Hynka, zrodil se plán na okružní cyklovýlet po některých z místních zajímavostí: areál ve Velehradě, rozhledna Salaš, nejvyšší vrchol Brdo také s rozhlednou (bohužel zavřenou), Gavendova skála, pozůstatky rozestavěné Baťovy dálnice, hrad Buchov a zámecký park a zámek v Buchlovicích.
RADKŮM ZASLÍBENÁ ZEMĚ
Kolega Koňo mě upozornil, že při svých okruzích po přerovsku narazil na několik vesnic rozíjejících mé jméno. To mi nedalo spát a po několika týdnech nastala příležitost si sem zajet. Do Přerova vlakem, kousek po parádní cyklostezce kolem Bečvy a pak už to šlo jak na běžicím páse – Radslavice, Radkovský mlýn, Radkovy, Radkova Lhota, Radotín a Radvanice. Mezi tím krátká zastávka na Helfštýně, ale rozhodně tato krajina vesničkami a kostelíky má své kouzlo.
OKOLO PŘEHRAD NA MORAVICI
S cykloparťákem Kubou jsme objeli také obě přehrady v údolí Moravice (Slezskou Hartu a Kružberk). V době koronavirové pandemie po nekonečném sezení doma byl výlet s jiným člověkem, bez roušky, pokec o všem možném a opekání špekáčků na založeném ohni jako z jiného světa. Jen zásobu vody jsme lehce podcenili.
JARNÍ ČERNOVÍRSKÉ SLATINIŠTĚ
Louky a Černovírský les znám od malička. Po povodni v roce 1997 se tu dlouhé roky držela stojatá voda, na které jsme se s bráchou učili bruslit (od té doby místu říkáme "Zamrzlá blata"). Po letošní zimě jsem si šel zaběhat s cílem pořádně prozkoumat všechny cesty skrz les. Ještě loni totiž šly jen ztěží projet suchou nohou na kole, letošní sucho řadu míst zpřístupnila. Objevil jsem i polohu Černovírské kyselky, a celkově mě místo nadchlo, protože co by kamenem dohodil od okraje zástavby jsem našel úžasné cestičky, kam nikdo nechodí, pasoucí se ovce a klid rušený jen kuňkáním žab a zpěvem ptáků. Své objevy jsem už nechal zakreslit na Mapy.cz, takže ke kyselce trefíte.
V LEDNU NA VRCHOLY JESENÍKŮ
Že má sem tam praštěný nápad se ví. Nejvíc mě ale vždycky potěší, když se takový nápad zalíbí i někomu jinému, než jen mně. Zdolat v zimě Praděd jsme se totiž vydali s Kubou, kamarádem ze školy. Vzali jsme to z Dětřichova, kde se křižují vlaky od Olomouce a od Opavy a přes špičku Nízkého Jeseníku si to namířili cestou necestou do toho Hrubého. Použít běžky nebo fatbike je v tomto čase běžné, ale my zvolili klasická kola, navíc s dost sjetými plášti. I přesto až na pár hlubokých závějů byla cesta sjízdná a cíl klapnul.
NA PRADĚD POPRVÉ
Přiznám se, že na vrchol Pradědu jsem se sám vydal na kole už dříve. A i když se nerad vracím na to samé místo 2× brzy po sobě, ten pocit, kdy na mě všichni nevěřícně koukají, protože jim běžky (a jiné na sníh určené nástroje) jedou poloviční rychlostí nahoru i dolů, prostě stojí za to zažít i opakovaně 😛
2019
DIVOKÝ DŮL A JELENÍ HŘBET (Z KOUTŮ DO SOBOTÍNA)
Tento výlet propojil několik lokalit, které jsem měl v plánu navštívit. První z nich byl Divoký důl, druhou oblíbená část hřebene Jeseníků kolem Vysoké hole a tím třetím cílem bylo projetí úseku železnice mezi Sobotínem a Petrovem nad Desnou, kde vlaky jezdí už jen zřídka. Všechno z toho se vydařilo, byť Divoký důl byl spíše zklamáním. Třeba proti takové Fatře jsou Jeseníky prostě slabý odvar, za tím si stojím. Byť je tu hezky, jsou pomalu tak placaté, že si samy cloní, a pokud je z nich něco vidět, tak jsou to často pole a smrkové monokultury – tedy nic pestrého, přírodního.
PŘES PRADĚD NETRADIČNĚ (Z MORÁVKY DO BĚLÉ)
Další rychle naplánovaný výlet využil pěkného počasí a znovuobnovené osobní dopravy na trati do Malé Morávky ke spáchání přechodu přes horský hřbet. Velkým dolem nahoru k Ovčárně, z ní jsem zvolil trasu po pěšině přímo na Praděd (nerad porušuju pravidla, ale jít tam i zpět po přelidněné asfaltce, když je tu taková pěkná horská pěšina ... snad se pro jednou nic nestane), z nejvyššího bodu na oběd na Švýcárně a odtud po dolů přes Sokolí skálu do Bělé. Z ní už mě svezl autobus do Jeseníku, kde jsem zbyl čas na krátkou přestávku, a přímým vlakem domů.
JESENÍKY NA KOLE
Když je den volna a chce to vyčistit si hlavu, Jeseníky jsou první na ráně. Zároveň ale rád poznávám neobjevené kouty, a tak jsem úvod naplánoval ve stylu méně známých cest. Vlak mě vyhodil v Bruntále a já to vzal údolím Opavy přes Vrbno a dál po lesních cestách klikatících se podél vrstevnic až k ČH sedlu. Odtud s po opačném svahu po tzv. Hladové cestě dolů a zas nahoru k horní nádrži Dlouhých Strání. Dolů jsem to vzal jakýmsi trailem, ale po chvíli už mě drncání přes kořeny tak unavilo, že jsem raději uhnul na lesní cestu a po ní sjel do údolí Desné a dál až do Šumperku.
KARTOGRAFICKÁ KONFERENCE V KUTNÉ HOŘE
Kutná Hora se letos stala dějištěm tradičního setkání kartografů, kam se vypravila snad půlka naší katedry. Na programu byla i prohlídka města, mistrovství ČR v orientačním běhu kartografů (2. místo) a spolu s Koňou a Laďou Semrádem jsme tu meziuniverzitně zahájili podzimní KGIruny.
PO STOPÁCH BAŤOVY ŽELEZNICE
Jakmile se ke mně dostal údaj, že v okolí Vizovic je rozestavěná železnice z dob podnikatele Bati, o které navíc vůbec nevím, bylo rozhodnuto, že se sem dřív nebo později podívám. A k tomu jsem zařadil i část hřbetu Vizovické vrchoviny a pár skalek okolo. Dolů údolím Dřevnice na pivko s Michalem ve Zlíně.
BESKYDY SNĚHEM ZASYPANÉ
Běhovýšlap z Veřovic přes Velký Javorník, Radhošť, Pustevny, Čertův mlýn, Martiňák a Smrk do Ostravice se prostě povedl. Co naplat, že jsem se místy sněhem bořit po kolena. Vyhlídka ze Smrku to vše vynahradila.
JARNÍ BĚH POMORAVÍM
Poslední KGIrun před mým odjezdem nadvouměsíční stáž do Rakouska jsme pojali netradičně mimo město skrze lesy Litovelského Pomoraví. Přes několik velmi různorodých (leckdy improvizovaných) lávek, podél meandrujícího koryto řeky lemovaného kvetoucími sněženkami za požvykování medvědího česneku 🌱 jsme ze Střeně doběhli až zpět do Olomouce.
2018
OKRUH PŘES JELENÍ STUDÁNKU
Když do Jeseníků, tak z Malé Morávky. A když z Malé Morávky, tak vlakem, zněl plán, který díky iniciativě Slezského železničního spolku po dlouhých letech připadl v úvahu. Postupně prodlužovaný okruh přes Vysokou holi, Jelení studánku, Ztracené kameny a Alfrédku se postupem času ukázal jako docela smělý, protože v nejzazším bodě analýza ukázala nutnost udržovat při zpáteční cestě průměrnou rychlost min. 7 km/h. Sice jsme se stihli i ztratit, ale nakonec zbyl čas i na zmrzlinu a vlak nazpět jsme stihli akorát.
STARŠÍ
KRÁLIČÁK A KLEPÁČ
Když jsem se na gymlplu dozvěděl, že rozvodí mezi trojicí moří není na Králičáku, ale na vrcholu Klepáč, chtěl jsem se tam podívat. Až pár let poté se mi to povedlo. Kousek nad Starákem jsem potkal dvojici slečen mířící stejným směrem, a tak jsme až na vrchol Sněžníku šli společně. Zatímco holky už měly jiný cíl, já pokračoval po hřebeni na Klepáč s úžasným výhledem, poté dolů k zastávce v Prostřední Lipce.
