Když jsem na horách, jsem šťastný. Mít rozhled z výšky na krajinu v dolinách, sledovat kamzíky skákající mezi balvany, poslouchat hvízdání dravců, pít vodu z potoka a cítit vítr ve vlasech mi dodává energii a pozitivní náladu. V takovém prostředí najednou nikam nespěchám, užívám si každu minutu a nenechám se rozhodit ani pracovním mailem, kterých v tu chvíli naschvál začne chodit dvojnásobné množství.
2021
KGItrip 2021 NÍZKÉ TATRY
S Vojtou, Kubou a Hynkem jsme se letos vypravili přejít část hřebene Nízkých Tater. Počasí sice moc nepřálo, a nejhezčí výhledy nám tak zůstaly skryté v mracích, přesto jsme si výlet se všemi netradičními zážitky (myši v noci, cesta k a noc v rozpadlé chatce, popíjení se slovenskou partou) užili do syta.
- den první – výstup na hřeben
- den druhý – vrcholové partie
- den třetí – lesnaté kopečky
- den čtvrtý + relax v Dedinkách
VÝCHOD A ZÁPAD SLUNCE NA LYSÉ
Po dnech strávených v kanceláři kompletací dizertace jsem potřeboval na chvíli odpoutat oči od monitoru, a zažít alespoň na chvilku zase něco odlišného. Jasné nebe přineslo myšlenku strávit noc na svahu Lysé hory a v poklidu si tu vychutnat konec i začátek dne.
NOCOVÁNÍ NA SVAHU JESENÍKŮ
Jelikož se mi předchozí nocování v Beskydech líbilo, zopakoval jsem podobnou akci také v méně známé východní části Hrubého Jeseníku. Z Vrbna jsem vyšel kolem Sokolích skal na hřeben, přenocoval v útulně pod ním a druhý den přes Rejvíz sešel do Jeseníku.
2020
PŘECHOD KRÁLIČÁKU S PŘESPÁNÍM V BUNKRU
Není špatných nápadů, jen nedostatku odhodlání 🙂 Pod tímto heslem jsme se s Kubou vydali na přechod Králičáku v neotřelém stylu. Sice slibovaný inverzní ráz počasí nenastal, a tak daleké výhledy a sledování východu slunce úplně nevyšly, ale i mlhou zahalená rašeliniště měla něco do sebe. Navíc večerní táborák s opíkáním špekáčků a přespání v jednom z řopíků uprostřed listopadu byly rozhodně zážitkem, na který se nezapomíná a který se vymyká každodenní online realitě v covidovém světě.
BABÍ LÉTO V ZÁPADNÍCH TATRÁCH
Sobota s vidinou slunečného počasí přímo vybízela k vytažení dalšího plánu ze šuplíku v podobě dvojice vedlejších hřebenů Západních Tater. Náročný týden prostě bylo nutné vyventilovat alespoň jednodenním výletem. I když trasa s převýšením 2,5 km dala zabrat, odměnou byly okouzlující výhledy. Po návratu z hor následoval regenerační večer strávený v Liptovském Mikuláši (zmrzka, lázně, večeře) a bohužel i studium.
SRPNOVÝ SALATÍN
Na jeden ze srpnových pátků jsem hledal místo pro výšlap na pročištění hlavy. Jelikož vyhledávám spíš místa bez davů turistů, méně známý vrchol Salatín a přilehlé podhůří Nízkých Tater mi padlo do oka. Bez spánku prvním nočním vlakem, předčasné vystoupení z autobusu, cesta vodou semletou dolinou, obklíčení smečkou psů ... nečekaných zážitků bylo na jeden den plno, přesto spolu s vyvedeným počasím utvořily přesně tu programovou směs, kterou jsem hledal.
KGItrip MALÁ FATRA
S kamarády ze školy jsme chtěli v létě vyjet na hory. Předpověď počasí nevapadala kdovíjak lákavě, a tak nás nakonec jelo jen pár odvážných. I tak jsme si ale třídenní tůru po fatranských pěšinách užili, zdolali při ní nejvyšší vrchol a prošli méně známé boční hřebeny. Ani to počasí vlastně nebylo vůbec tak tragické.
TLSTÁ A OSTRÁ
Oba působivé vrchy západní části Veľké Fatry se staly cílem prvního pokoronavirového výletu na Slovensko. Počasí ideální, svátek slaví Mr. Jan Hus, nic nebrání začátku prázdninování, byť zatím jen jednodenní akcí. Nástup sevřeným Konským dolem, výstup na Tlstou, sestup zpět na Muráň následovaný zdoláním Ostré. Pár řetězů, průlez skalním oknem, fajnový výhled – prostě vrchol, co stojí za to! Pak už jen strmý sestup do Blatnické doliny a podél potoka do vsi k autu.
SILVESTROVSKÝ KRÁLIČÁK
Během silvestrovské akce s famfrpálovou partou na chatě v Hynčicích bych si nemohl odepřít výlet na Králický sněžník. Když počasí vypadalo nadějně a ostatní ještě dospávali, rozhodl jsem se zaběhnout si nahoru. Pravda, ve strmějších úsecích se o běhu asi nedalo mluvit, ale i tak to trasu zrychlilo, a já si užil krásné pohledy na zasněžené stromy i okolní hory.
ROK 2019
FATRANSKÉ TOULÁNÍ
Jedna z říjnových sobot se stala vhodným dnem pro jednodenní výlet do klidu slovenské přírody. V noci jsem sednul na první ranní vlak a ještě za tmy vystupoval ve stanici Ružomberok, odkud se nechal autobusem přiblížit do vesničky Nižná Revúca na úpatí masivu Veľké Fatry. Za východu slunce jsem se již škrábal na jeden z vedlejších hřbetů pohoří. Z hory Zvolen se naskytl krásný výhled na vrchoky Nízkých Tater. Podzimem zbarvené stromy Majerovy skály, zalžené doliny a neznámá cesta bez turistů byl balzám na duši.
PŘES TATRY TAM A ZPĚT
V rámci železničního putování ActiveRailWeek 2019 bylo na plánu strávit 2 dny v Tatrách. První den přechod z Tatranskej Lomnice přes Skalnaté pleso, Jahňací štít a hřeben Belianských Tater do Ždiaru, druhý den zpět z Tatranské Javoriny přes několik vysokohorských sedel a vrchol Východné Vysoké do Tatranskej Polianky. Dalo to zabrat, ale Belianské Tatry jsem si zamiloval na první pohled a i přechod přes sedla byl výživný tak, že jsem měl problém vyjít schody v podchodu a 2 dny strávil sezením ve vlaku.
E-BIKEM NA KRÁĽOVU HOĽU
Vlastně jsem byl tak unavený, že jeden z násleujících dnů jsem to využil jako opodstatnění, proč využít při výjezdu na Kráľovu hoľu e-bike. Vždycky jsem si ho chtěl vyzkoušet a po náročných tůrách v Tatrách a s batohem na zádech byl ten pravý čas. Od půjčovny nahoře za chvilku, ani to nebolelo, dolů trochu oklikou přes Telgárt často s vypnutým pohonem, abych šetřil zbytek baterky na potřebná místa. Zhodilo se to, když bylo potřeba rychle odjet přes bažinu z romské osady.
ZAJÍMAVOSTI LIPTOVA
Ještě předchozí den jsem prošel zajímavě vypadající místa na Liptově. Liptovský hrad a Čerenová skala potěšily, Prosiecka a Kvačianska dolina neurazily.
RYSY A KÔPROVSKÝ ŠTÍT
Během rodinného víkendového pobytu v Tatrách na Popradském plese se uskutečnil výstup na Rysy – nejvyšší vrchol Polska a též nejvyšší bod Slovenska dostupný po turistické značce. Jde o populární trasu, která po úpravách stezky není technicky náročná, a hojně ji tak navštěvují turisté. I proto jsme vyšli ještě před rozedněním. Zatímco část sestavy posléze zvolila volnější tempo, my s bráchou jsme výstup vzali bez zbytečného zdržování a skombinovali jej ještě s návštěvou Kôprovského štítu. Výhled z obou hor na polskou část Tater byl i díky počasí fantastický.
SLAVKOVSKÝ ŠTÍT
Jeden podzimní den jsem využil k projití několika z chybějících úseků v Tatrách. Prvním RegioJetem do Štrby, zubačkou a električkou do Vyšných Hágou. Odtud stále ještě za šera pod Gerlachovský štít. Na hranici kosodřeviny zrovna nastal východ slunce. Dál po magistrále s cílem na Slavkovském štítu, do Starého Smokovce na vlak zpět.
ROK 2018
PREDNÝ A VEĽKÝ CHOČ
Chočské vrchy jsou neprávem opomíjené pohoří, jež nabízí úžasné rozhledy na všechny světové strany. Na špičce Veľkého Choče jste jako na střeše Slovenska, a když se otáčíte, vidíte postupně seřazená všechna další pohoří od Tater přes Fatry po Oravské Beskydy. Přitom na vrchol to není ani daleko, jen docela ostře vzhůru. Zastavit se ale dá na dvou dalších vyhlídkách, hradě Likava nebo spočinout v útulni pod vrcholem.
RUSÍNSKO S KOLEM
I na úplný východ Slovenska se dá vyrazit na den. Noční LeoExpress vyjíždí ve 22h z Olomouce, osobák přijede do Stakčína ráno v 9 a do 6 večer je moře času na objevování tradičních kostelíků, zaniklých vsí a lesů v příhraničí Ukrajiny.
DIVOKÉ ZÁPADNÍ TATRY
Po úspěšně ukončeném prvním roce nového studia jsme se s Ondrou domluvili, že bychom mohli prolézt nějaké slovenské kopečky. Nakonec padla volba na Západní Tatry, jejichž části oba známe, ale celé jsme je neprošli. Jak dlouho nám to zabere jsme jen hádali, ale nakonec se to povedlo už za necelé 2 dny (včetně komplikací ujetím přípojů). První odpoledne nástup a cesta až po setmění na vrchol Spálená, kde jsme pod rouškou tmy rozbalili stan a přenocovali. Ráno se už počasí zhoršilo, ale přesto jsme zbytek hřebene přešli včetně drsných Roháčů a výstupu na nejvyšší vrchol Bystrá. V podhůří jsme už jen pojedli, přespali pod přístřeškem a ráno vyčkali na první spoj domů.
BABÍ LÉTO NA VEĽKÉ FATŘE
Třídenní výpravu na travnaté vrcholky fatranského hřebene jsme plánovali už delší dobu. Nakonec jsme se na ni vydali jen já s Ondrou. I přesto, že existoval jediný možný termín, počasí vyšlo na jedničku. První den přišly na řadu vrcholky Tlstá a Zadná Ostrá a po lovecké pěšině přes Chládkové Úplazy nad Kráľovu studňu, kde jsme přenocovali v útulně. Druhý den následoval hlavní a Turčianský hřeben. Ráno třetího dne zbyl už jen sestup do doliny. Troubení jelenů, bivakovací plac s čerstvými stopami od medvěda ... zážitků více, než se dá popsat. Rozhodně byla tahle akce prima relax před nadcházejícím akademickým rokem a pěkná rozlučka s uplynulými prázdninami.
MURÁNSKA PLANINA
Muráň je divoká krasová náhorní plošina pokrytá lesy na východě Slovenského rudohorie. Výhledy se otevřou jen ze skalisek na jejím okraji, zato ale vždy stojí za to.
SLOVENSKÝ RAJ
Slovenský raj je naprosto unikátní krajina plná úzkých sevřených roklin protkaných sítí atraktivních stezek. Dá se přejít napříč či zůstat jen v části tzv. Prielomu Hornádu. Po žebřících, kovových i dřevěných můstcích překonáváte vodopády, úzké kaňony a skalní okna.
ROK 2017
KUS HŘEBENE NÍZKÝCH TATER
Se známými, s nimiž často jezdíme na Slovensko, jsme trávili víkend i v Nízkých Tatrách. Jednodenní procházku na hřeben jsem si protáhl na dny dva, a z Chopku tak s přespáním v útulni Ďurková prošel úsek až po Veľkou Chochuľu, kde se přihnala bouřka, a donutila mě sestoupit pod hřeben skrz mokrou kosodřevinu a po neznačené cestě dolů k chatě.
ROHÁČE
Já a Braňo, kamarád z Erasmu, jsme se dohodli, že po sérii společných výletů na severu Evropy bychom mohli vyrazit i někam na Slovensku. Hned jsme se shodli na Roháčích, jejichž hřeben je dostatečně náročný a zajímavý (na hřebenu byl už i sníh). Dodrželi jsme pravidla NP a v divočině nenocovali. V pátek jsme jen došli na Ždiarskou chatu, druhou noc strávili naopak už po sestupu v kolibe pod Pustým.
MALÁ FATRA
S Braňom, Petrem a se stanem na zádech dali jsme si za cíl hřebenovku Malé Fatry. Jánošikove diery, oba Rozsutce a dál s přespáním u chaty pod Chlebom. Poslední kilometry k chatě byly docela krizové, protože už delší dobu nám chyběla voda a nebylo ji kde doplnit. Druhou noc jsme postavili stan až v údolí Váhu pod Starým hradem, třetí den šplhali na Veľkú lúku a pak slezli dolů do Martina.