n a č í t á m
Profile image
blog banner

Do světa

Čas od času se během školních nebo i volnočasových aktivit dostanu do zahraničí, bližšího či vzdálenějšího. A právě vícedenním pobytům za hranicemi se věnuje tato sekce. I počet navštívených států asi nemá šanci nikoho neohromit, mám za sebou pár studijních a výzkumných stáží, letních škol, ale také výjezdů na mezinárodní turnaje. Právě tyto aktivity jsou v posledních letech mým nejčastějším důvodem pro cestování do vzdálenějších končin. Každou z takových cest beru jako cenný zdroj zkušeností, protože teprve až člověk vidí Česko z venku, získá srovnání a může hodnotit, v čem doma vynikáme a kde máme rezervy.

2022

PODZIMNÍ EXPEDICE NA BANÁT

I na podzim jsme s klukama zatoužili někam zmizet. První nápad vyjet do Zakarpatské Rusi jsme nakonec uložili k ledu, ale Karpaty a české vesnice v Banátu už hratelné byly. Během noci jsme přejeli do Rumunska, podnikli třídenní hřebenovku podzimem zbarvenou krajinou a poté prožili noc i den v živoucím skanzenu českých vesnic Banátu a jejich okolí. Na čtyři dny bylo zážitků mraky, a to jsme viděli jen kousek této země.

IMG_20220820_125446u

PRODLOUŽENÝ VÍKEND V KODANI

V soutěži Nextbike jsem vyhrál prodloužený víkend pro dva v Kodani a i přesto, že města moc nemusím, byl to nakonec prima výlet. Moderně smýšlející město s hromadami cyklistů překvapilo spoustou památek i netradičností, jako je třeba teplárna Amager Bakke, polonezávislá komuna Christiánie či věž kostela se spirálovitým ochozem až k báni. A když už jsem měl přelidněného centra po zuby, zaběhl jsem si kolem opevnění Vestvolden mezi stromy a pasoucí se ovce.

IMG_20220707_171533-35pu

TREK PO PROKLETÝCH HORÁCH

Navštívit pohoří Prokletije na pomezí Černé Hory, Albánie a Kosova bylo mým snem už od gymplu. Letos se ho v osvědčené partě povedlo realizovat. Během 10 dní jsme prostupovali divokou krajinou, obdivovali každý nový horizont, jedli místní čerstvý ovčí sýr ... a těch zážitků bylo prostě tak moc, že to ani v krátkosti popsat nejde. Snad fotky řeknou více.

  • den 1, 2, 3, 4a (od vlaku pohořím Komovi)
  • den 4b, 5 (Veliki Trojan, Talijanka, Valušnica)
  • den 6 (dolina Grebaje), 7 (přechod Karanfili)
  • den 8 (Zla Kolata), 9 (Dobërdol a Trekufiri)
  • den 10 (Bandera od Starca do sedla Čakor)
IMG_20220720_133511_rP7206090u

PUTOVÁNÍ NAPŘÍČ BALKÁNEM

S Martinem jsme poté ještě pokračovali stopem dál přes Bosnu, Chorvatsko a Slovinska až k italskému příhraničí, poznat kultury, zaplavat v moři, prochodit Alpy a poprat se s tím, co nám vždy další den přinese.

NA SKOK DO SEVERNÍ MAKEDONIE

Levné letenky z Bratislavy do Skopje a má touha začít konečně prozkoumávat balkánské země zapříčinila, že jsme se v čtyřčlenné skupince lidí z famfrpálového prostředí vypravili na 4 dny procestovat Makedonii. Navštívili jsme hlavní město, odskočili si na noc do zapadlého Kičeva i na jih do Bitoly, odkud jsme podnikli roadtrip k jezerům, do Ohridu i ke klášteru Treskavec ukrytému ve skalách nad Prilepem.

2021

IMG_20211213_164722-28pu

ICC 2021 VE FLORENCII ANEB SAN MARINO A ELBA

Letošní mezinárodní kartografická konference (ICC) byla kvůli pandemii Covid-19 odsunuta na prosinec. Nejdříve se mi v zimě do Itálie ani nechtělo jet, poté jsem se ale na předvánoční atmosféru italských měst začal těšit. Konference byla tedy tragická. Naštěstí jsme ale s kolegy Honzou a Koňou ve volných chvílích rozhodli cestovat, a během jednoho výletu navštívili San Marino i gotické městečko San Gimignano, druhý nás pak zavedl na úžasný ostrov Elba, kde byl vězněn Napoleon. Nebylo tady vůbec poznat, že je prosinec, a tak jsem v tričku vylezl na nejvyšší vrchol a okoupal se v moři. Jak malebné San Marino, tak i rozmanitá Elba nás svými krásami bez dalších turistů okouzlily, a dokázal bych tu klidně prožít klidně pár dalších dní. Krátkou zastávku jsme pak strávili i ve známé Pise.

IMG_20211118_124101-09_rPB181318-21pu

EXPEDICE DŽABAL TUBKAL

Něco netradičního dělám rád každou chvíli. Přesto, výlet do Afriky s cílem zdolat s partou kamarádů nejvyšší horu severní Afriky uprostřed listopadu byl i pro mě něčím výjimečným. Poprvé v Africe, poprvé tak vysoko (4 167 m n. m.). Nekonečné smlouvání s každým o všem na tržišti v Marrákeši, lehká výšková nemoc ze zdolání 2 500 výškových metrů na jeden zátah, první letošní sníh v horách i teplo na koupání na pláži či úchvatný noční výhled z pevnosti na Agádír ... to je jen výběr ze zážitků, které nám výlet dal.

IMG_20211120_221651-1727_rPB201688-90pu
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Active Rail Week 2021

Každoroční týdenní železniční vlakové putování po Slovensku jsme letos vzali trochu víc na pohodu. I tak jsme ale prošli několik nových horských chodníků, vykoupali se v termálním jezírku i svěží vodě Váhu a jako novinku projeli málo používanou trať do Levoče.

  • Vápeč (a hřeben z Trenčianských Teplic)
  • Poludnica (z Lipt. Mikuláše do Lipt. Jánu)
  • Kriváň (ze Štrbského plesa, přes Tri studničky)
  • Slovenský Raj (Biela dolina a Veľký Sokol)

VÝZKUMNÁ STÁŽ V TARTU

Poslední stáž svého studia jsem prožil v Estonském Tartu. Město jsem znal už z krátké návštěvy před rokem, během které ale nebylo možné poznat další krásy země. V covidové době bylo cestování plné obav z možných komplikací, ale po příjezdu na místo se mi ulevilo, a mohl jsem se těšit na 2 měsíce jako v normálním světě. Velkou výhodou byl fakt, že jsem tu nebyl sám. Erasmus tady totiž trávil kamarád Kuba, se kterým už jsme několik zážitkových výletů podnikli, a tak se nabízelo v nich pokračovat. Právě díky němu jsem snad ani neměl pocit, že zrovna do noci pracuju na atlasu, dopisuju dizertaci, učím a dělám výzkum ... místo toho si jen pamatuju, jak jsme každý den užívali naplno, za ty 2 měsíce projeli celé Estonsko a zažili situace, které snad slovy ani obrázky popsat nejdou a na které do konce života nemůžu zapomenout. Tak snad jen ve zkrarce – jízda vznášedlem, 8km přechod zamrzlého jezera, noční plavání v mrznoucí vodě, opékání buřtů u ruské hranice, šplhání na opuštěný maják v moři, mrznutí v dřevěné chatce uprostřed lesa, prolézání měst duchů i opuštěných bunkrů či nekonečné brodění přes moře s bosýma nohama.

2020

P1290416i_IMG_20200721_073141

Active Rail Week 2020

Každý rok vyrážíme s bráchou jezdit po Slovensku vlakem. Jelikož už většinu tratí známe, trávíme už čas víc mimo vlak než v něm. Tentokrát jsme se zaměřili na průzkum místních ferrat, ale došlo i na běžnou turistiku přírodou, na zříceniny hradů i po městech. Cíly se tak staly vrchol Veľká Lúka, Súlovské skaly, Kremnické vrchy, úzké kaňony jako Manínska či Zádielska tiesňava, Muráňska planina či roklina Kyseľ v Slovenském raji. Projeli jsme dvě ze tří gemerských lokálek, které od letoška "povstaly z popela". Jedinou nepříjemností snad byl návrat do světa roušek.

P1290528-31p
IMG_20200308_091312

VÝZKUMNÁ STÁŽ SZÉKESFEHÉRVÁR

Jako doktorand musím během studia strávit alespoň 3 měsíce na výzkumných stážích na zahraničních pracovištích. Abych zaplnil chybějící měsíc, vyjel jsem v březnu přes program CEEPUS na partnerskou školu v Székesfehérváru. Na lehko, jen s kolem a batohem, smířen s tím, že Maďarsko je nudná země, a alespoň tak budu mít čas na psaní dizertace. Víc mílit jsem se nemohl. Město působilo trochu balkánských dojmem. Okolí pokrývala rozsáhlá rovinatá pole, jako Olomouc. Letmý pohled do mapy ale poskytl zajímavé tipy, kam bych se mohl podívat. Okouzlilo mě rákosem obrostlé jezero Sóstó (Slané jezero). Ideální lokalita pro relax a běh po dřevěných molech mezi pozorovatelnami ptactva za zvuků kuňkání žab.
Zavítal jsem také do několika hezkých údolí v kopcích na západ od města. Jedno mě překvapilo rašící jarní květenou, druhé sérií asi 15 hlubokých brodů řeky a třetí desítkami či stovkami kmenů spadlých přes pěšinu, přes které jsem musel (i s kolem) přeskákat, přelézt či podlézt (ani zážitek ze slovinských alp z loňské stáže mě na tohle nepřipravil).
Cestu na stáž (cca 350 km) jsem plánoval původně celou zdolat na kole, ale vlivem nepříznivého povětří jsem nakonec vyměkl a zvolil vlak. I tak ale bylo třeba přejet mezi budapešťskými stanicemi Nyugati a Déli. Tento přejezd jsem si časově trochu protáhl a spojil ho s objížďkou města, kde jsem byl naposledy před spoustou let. A bylo to fajn.
Jeden z víkendových dní jsem pak také na kole objel Balaton. Nevědomky mě k tomu motivovala místní školitelka dr. Pődör, která se zmínila, že její syn jezero zvládl za den objet a že je blázen. Tak už jsem blázen taky 🙂 213 km na jeden zátah byl pro mě nový rekord, ale užil jsem si to.
Bohužel jsem stáž musel narychlo ukončit předčasně, když přišla informace, že Slováci za půl dne uzavírají hranice kvůli epidemii Covid19. Zpráva mě zastihla zcela nepřipraveného zrovna když jsem přenášel kolo přes ty stromy, a tak jsem jen rychle dojel na koleje, po cestě googlil spojení, vyjedl ledničku, sbalil zbytek zásob, uklidil pokoj a spěchal na nádraží, odkud mě vlak odvezl do Komárna. Tam bylo potřeba přejet hranice opět na kole a slovenskými nočními osobáky pak pokračovat do Nitry, kde už mě vyzvedl autem táta s bráchou.
Co mi tedy stáž dala? Nový pohled na Maďarsko, že se tu dá zapotit víc než v Alpách, že tu mají skvělou kantýnu s úžasnými dobrotami, levné vlaky a jezero, kolem kterého bych si šel zaběhat klidně každý týden (kdybych si tam nevyvrtnul kotník).

IMG_20200201_092714

LYŽOVAČKA V MARIA ALM

Lyžování jednou ročně je pro mě tak akorát, abych si to užil a zároveň úplně nezapomněl. Úplně me neláká jezdit jeden a ten samý kopec neustále nahoru a dolů, a proto vždycky hledám areály, kde je na sjezdovkách tak trochu cestovat a vybírat si, kudy sjet dolů. Právě série propojených sjezdovek ve skiareálu Hochkönig byla pro takový prodloužený víkend ideální lokalitou.

2019

IMG_20191126_182408

TARTU PHD SCHOOL

Příležitost podívat se na skok do Pobaltí se objevila v mailu inzerující týdenní "letní" školu konanou koncem listopadu na severu Estonska. Vypravili jsme se sem spolu s kolegy doktorandy Koňou a Markétou, protože proč ne. Najít vhodné spojení se zprvu zdálo být dost komplikované, ale nakonec jsme zvolili přímý let Air Baltic z Prahy do lotyšské Rigy, zde strávili jeden večer a v dopoledních hodinách pokračovali vlakem dále na sever. Předvánoční atmosféra pobaltské metropole byla velmi příjemná – koukli jsme na pár památek, vyslechli koncert v kostele a najedli se v doporučené jídelně. Dopoledne pak ještě zbyl čas na prohlídku trhů v bývalých hangárech pro vzducholodě a vyhlídku ze sovětského mrakodrapu.
Pak už nastal čas na dlouhou cestu estonskou tajgou pomalu se kodrcajícím asi 60 let starým vlakem bez topení se zamčeným záchodem (ale měl wifi). Dojeli jsme a nastal čas se vzdělávat, přednášet, diskutovat. To vše ale bylo ve velmi příjemné atmosféře zmrzlého města, které kontrastovalo se vřelou pohostinností místních učitelů i dalších doktorandů. Školu doplnil bohatý doprovodný program v hospodě a prohlídka města. Ulovili jsme i zde pár atlasů pro našeho pana profesora, a tak se rozhodně nevracíme s prázdnou. Naopak, chystám se sem určitě vrátit, pokud to půjde.

P1270667

PREZENTACE V DEGGENDORFU

Někdy nejsou cesty za hranice ani moc dlouhé. Tato patří k nim. Do Deggendorfu jsem jel totiž přesnést výstupy projektu, na kterém jsme 3D tiskli modely barokních památek na česko-bavorském pomezí. Byť šlo tedy pouze o jednodenní konferenci, cesta z domu vyžadovala přespání před i po akci, což umožnilo poznat trochu město samotné, jeho blízké okolí i místa po cestě. Počasí bylo příjemné, a tak jsem se zastavil v Železné Rudě, projel několik místních drah a zbyl prostor i na vycházku ke kaplím nad městem. Když se spojí příjemné s užitečným, mám radost.

P1250158

MEZINÁRODNÍ KARTOGRAFICKÁ KONFERENCE V TOKIU

Každé dva roky se koná International Cartographic Conference a letos, i když byla tak trochu z ruky, jsme ji díky podpoře z projektu mohli navštívit. Ostatně jeli jsme tam přednést, co na poli tyflokartografie děláme a reprezentovat tam českou kartografii i jako celek.
S kolegy Alenou a Honzou jsme ale po skončení akce služební cestu přerušili a druhý týden v Japonsku strávili formou poznávací dovolené. Popravdě, nejdřív jsem se do toho Japonska ani moc netěšil, protože přelidněné město s 30 miliony obyvatel není zrovna mou typickou dovolenkovou lokalitou. Jak jsme už ale byli na místě, užíval jsem si každý den naplno. Vždycky se ve mě probudí adrenalin a mám chuť se s nezvyklým prostředím rychle zkamarádit.
Během konferenčního týdne byl čas i na prohlídku zajímavostí v Tokiu. Prohlédli jsme si meku žándru Anime, chrámy a vyjeli výtahem na Tokyo Sky Tree – 333 m vysokou stavbu tyčící se nad nočním městem. Obyčejné mrakodrapy byly z té výšky jako krabičky od sirek, ale ani tak jsme nedohlédli dál, než kam sahá zástavba města. Já se kromě toho stihnul projet různými dopravními prostředky včetně monorailu, které zde jako MHD mají.
Na druhý týden jsme měli zakoupený Rail Pass, a tak jsme se mohli volně projíždět po celém Japonsku. Stačilo sednout na Shinkansen a za pár hodin jsme byli na severním ostrově v Saporu. Zde jsme strávili odpoledne, přespali a přes Tokio jeli zase na opačnou stranu do historického Kjóta. Tam jsme se zastavili na déle, protože historických památek k obdivování tu bylo požehnaně. Následoval přesun do Hirošimi s návštěvou působivého muzea věnovaného události, která na konci války zahýbala světem. Po celou dobu jsme si užívali výborných jídel v malých rodinných restauracích. Poznali jsme úplně jinak založený národ, jeho podivné zvyky i cvrlikání ptáků místo obyčejného klapání semaforu. Bylo to úžasné a nic na tom nezmění fakt, že cestou tam ztratili Honzovo zavazadlo a zpět se pro změnu opozdil batoh můj.

P1220339_orez16ku9

VÝZKUMNÁ STÁŽ VILLACH

První 2 měsíce povinné stáže jsem v dubnu a květnu strávil ve stínu Alp na rakousko-slovinsko-italském pomezí. Když jsem si vybíral mezi Vídní a Villachem, volba byla jasná. Má místní patronka prof. Adrijana Car mi na žádost odpověděla snad během 10 minut, a program AKTION CZ-AU pro podporu mobilit mi grant schválil. Beru kufr, batoh, kolo a nasedám spolu s Koňou jedoucím do Salzburgu na RailJet. Začíná dvouměsíční série dobrodružství.
Mám rád menší města, a právě takovým Villach je. Umí se stát vaším novým domovem, který poznáte. Město je hezké, ale za hodinu projdete centrum tam i zpět a koukáte kolem. A že je na co koukat, protože to, co dělá Villach Villachem, jsou hory okolo.
Stanovil jsem si režim, že dopoledne budu dělat vědu, pak si uvařím oběd a odpoledne je volnočasové. Byla by škoda totiž zdejšího pobytu nevyužít, a tak jsem od prvního dne podnikal krátké i delší výjezdy po okolí. Zároveň jsem na univerzitě dvakrát prezentoval před místními studenty, domlouval Erasmus smlouvu, účastnil se terénního cvičení a dalších školních akcí, jako byl závod Geolauf (kde jsem se jakousi náhodou umístil na druhém místě mezi studenty). Časem jsem svůj denní rozvrh rozhodoval podle počasí – když bylo škaredě, seděl jsem v kanceláři nebo na kolejích, když počasí přálo, šlo se ven.
Asi ani není možné tu detailně popsat výlety, kam se dá z Villachu podívat, zmíním proto jen ty hlavní. Úžasná cyklostezka s názvem Pontebbanna vede dolů směrem do Itálie. Horským údolím se stálým sklonem se za pár hodin dostanete do italské nížiny, kde mají super zmrzlinu, a kdybyste chtěli, dalo by se za den dojet asi i k moři. Další možností je objížďka některého z okolních jezer či třeba nejvyšší dřevěná rozhledna na světě – Pyramidenkogel. Z hor se nabízí Gerlitzen (v zimě lyžařské středisko), působivý masiv Dobratsch nebo hřeben Karavanek s majestátním vrcholem Mittagskogel. Na ten jako jediný jsem se nedostal, protože extrémní množství sněhu to bez vybavení nedovolovalo.
Vyrazit se dá i do nedalekého Slovinska, kde láká Triglavský národní park. Já se tím směrem vypravil jen jednou přes hřeben Karavanek a byl jsem rád, že jsem zdolal vůbec jej. Sníh na rakouské straně byl nic proti střídavě zasypané a do propasti zřícené cestě silně poškozené sesuvy půd a vodní erozí. Prakticky jsem dolů místo zaslouženého sjezdu táhl kolo na zádech a skákal s ním z balvanu na balvan. Ostatně fotky to povypráví za mě.
Úžasný byl také dvoudenní cyklovýlet do Dolomitů. Se žďárákem a spacákem v batohu jsem projel známé středisko Cortina d'Ampezzo, podíval se k legendární hrázi Vajont a doputoval až do historického města Udine. Nocleh v trávě nad malou italskou vesničkou s pozorováním posledních slunečních paprsků a dobře načasovaným budíčkem v podobě slimáka, díky kterému jsem se vyhnul střetu s carabinieri, stál za to.
Villach prostě můžu jen doporučit. Kdo má možnost, jeďte tam, když už jsem ten Erasmus nasmlouval. Já přijedu na návštěvu vylézt konečně ten Mittagskogel, který mě vyzývavě provokoval při každé cestě mezi univerzitou a kolejemi.